Fiktivní génius Jára Cimrman obohatil lidstvo řadou bizarních vynálezů a objevů

Stojí za to upozornit alespoň na některé z vynálezů, objevů a vylepšení, které se  Cimrmanovi připisují.

Cimrman v cestě za naprostým souzvukem zavrhl klasické rýmy a přes teorii absolutního rýmu (dokonalý rým lze podle ní vytvořit jen opakováním stejného slova na konci verše) se dostal až k (podle něj) dokonalé akustické konstantě. To je stejně znějící a velmi zpěvná skupina slabik, která se opakuje na konci každého verše. Popularitu získala konstanta "bač bač jucharé", v Americe pak "já, já, jupy jupy já" a až v daleké Indii se ujal fotbalový pokřik "nehru, nehru".

Jako majitel dolu Marcela u městečka Grünbach sestrojil Cimrman zdviž pro horníky, která se obešla bez motorového pohonu. Fungovala na principu dvou spojených klecí, dolů jela vždy ta těžší. Rozdílu hmotností obou klecí dosahoval Cimrman zprvu tím, že dolů jezdilo o jednoho havíře více. Poté, co se mu v dole začali hromadit horníci, přešel na nový systém. Horníci museli přijít na směnu vždy řádně najedeni (nejlépe těžkým jídlem) a v dole pak museli pracovat tak usilovně, aby nějaké to kilo shodili a měli šanci se dostat zpět na světlo.

V roce 1910 Cimrman zakoupil cirkusový stan, který postavil v Praze na Letné a proměnil ho v informační šapitó, jež se stalo přímým předchůdcem internetu. V šapitó bylo zaměstnáno 12 středoškolských profesorů ve výslužbě, kteří telefonicky zodpovídali dotazy ze svých oborů. Tento revoluční projekt vydržel až do roku 1914, kdy informační systém napadly viry, tři zavirovaní profesoři museli odejít do domácího ošetřování a Cimrman tak přišel o data z jejich oborů.

Jako chlapec Cimrman neuměl noty, podle výšky hladiny ve skleničce ale poznal, jaký tón vydá. Skladby proto zapisoval v podobě různě zaplněných skleniček. Později se noty naučil, zásadně je ale psal s nožičkami dolů. Pro záznam zároveň používal nelinkovaný papír, pod který přikládal podložku s notovou osnovou. Pouhým posunutím papíru po podložce jednoduše transponoval skladbu níž nebo výš. Protože ale nenechal návod, kam podložku přikládat, je dnes řada skladeb nečitelná.

Vynález, některými rakouskými nedouky zprvu považovaný za telefonní budku, zvukově izoloval začínajícího houslistu, který tak neobtěžoval okolí. Učitel či rodič mohl žáka slyšet z uzavíratelného naslouchacího otvoru. V případě, že chtěl, aby žák hrál zpaměti a nikoli podle not, jednoduše zhasl žárovku v kabině.

Na výpravě v Arktidě učinil Cimrman významný objev sněžného člověka, který se od himálajského sněžného muže výrazně lišil už výškou - himálajský sněžný muž měl výšku desetiletého chlapce, zatímco Cimrmanův sněžný člověk byl vysoký jako chlapec jedenáctiletý. Hlavní odlišnost ale spočívala v tom, že arktický sněžný člověk k rozmnožování nepotřeboval partnera - byl mužem i ženou zároveň. Právě spojení první osoby "já" s druhou osobou "ty" vedlo Cimrmana k pojmenování sněžného člověka slovem "játy", jež později Angličané zkomolili na "yeti".

Z "pedagogické šesterky", tedy zásad, používaných ve školství, patří k hlavním "separace průtokových poznatků". Cimrman zjistil, že si žáci po letech pamatují jen jednu desetinu učiva, proto už během vyučování určil, kterou desetinu poznatků si žáci mají pamatovat. Pokud ale při zkoušení věděli i něco ze zbylého učiva, byli postihováni. Dalším pilířem bylo například "trestání učitele učitelem", vycházející ze zásady, že za jakékoli provinění nemůže žák, ale učitel - pedagog si sám ukládal třeba domácí vězení.

Inspirován pneumatickou poštou navrhl Cimrman potrubní dopravu osob. Pro tento účel vytvořili bratři Mannesmannovi z Düsseldorfu bezešvé trubky, aby se neničil oděv cestujících osob. Pneumatickou dopravu osob však zakázala lékařská komora