Článek
Od léta 2007 běží celosvětový projekt Galaxy Zoo. Jde v něm o klasifikaci galaxií, nasnímaných robotickým teleskopem se zrcadlem 2,4 metru pro projekt Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Těch snímků je přes milión – klasifikovat jeden po druhém by pro několikačlenný odborný tým byla záležitost desítek let. Proto se astronomové obrátili prostřednictvím výzvy na internetu na dobrovolníky.
Na adrese galaxyzoo.org se mohli zájemci zaregistrovat a seznámit se s metodou klasifikace. Začátek byl až triviálně jednoduchý: podle vzorových obrázků měli na automaticky generovaných snímcích SDSS označit, zda se jedná o galaxii a kterého ze tří typů.
Výkonný stroj
Výsledek organizátory šokoval. Během prvních 24 hodin tým obdržel každou hodinu 70 tisíc klasifikací. Za první rok trvání se do projektu registrovalo 150 tisíc lidí, kteří provedli 50 miliónů klasifikací.
Většina zkoumaných galaxií tak byla nezávisle klasifikována několika lidmi, což znamenalo i při minimálním astronomickém vzdělání hodnotitelů vysokou pravděpodobnost správného hodnocení. Namátkovým srovnáním výsledků dobrovolníků s prací profesionálů se potvrdilo, že i na astronomy bez dalekohledu může být naprostý spoleh. Vědci potom mohli snadno získat například soubor spirálových galaxií – prostě vybrat ty snímky, v jejichž hodnocení se shodlo 100 procent dobrovolníků.
Třídění pak týmu SDSS umožnilo věnovat drahý pracovní čas supervýkonných dalekohledů už vybraným objektům. Tak byly využity mimo jiné teleskopy Izáka Newtona a Williama Herschela na kanárském ostrově La Palma, Gemini South v Chile, WIYN v Arizoně, radioteleskop IRAM ve španělském pohoří Sierra Nevada, ale i satelity Swift a GALEX a dokonce i Hubbleův orbitální dalekohled.
Zákony galaxií
Zdánlivě jednoduchý cíl – roztřídění galaxií na skupiny – přinesl několik překvapivých poznatků. Vzniklá největší světová databáze galaxií například vyvrátila dosavadní představy o souvislosti barvy a tvaru galaxií. Soudilo se, že rudé galaxie budou vždy eliptické, ale dobrovolní astronomové Galaxy Zoo zjistili, že to platí jen u jedné třetiny. Ukázalo se rovněž, že modrých galaxií je mnohem víc, a že malá, ale významná část z nich hostí intenzívní hvězdotvorný proces: vzniká v nich až padesátkrát víc nových hvězd než v naší Mléčné dráze.
Naopak se nepotvrdilo, že by spirální galaxie mohly preferovat jeden ze směrů otáčení. Klasifikace ukázala, že množství těch, které se otáčejí ve směru hodinových ručiček, není odlišné od „protisměrných“. Blízké galaxie ale rotují většinou shodným směrem.
Projekt Galaxy Zoo ale přinesl i naprosto neočekávaný objev. Dánská učitelka Hanny van Arkelová na jednom snímku našla podivný útvar. Nazvala ho „voorwerp“, což je dánsky objekt. Robot by si ho nevšiml, pětadvacetileté učitelce ale nedalo a snímek s kouřovým modrým prstýnkem vedle spirální galaxie umístila na stránky projektu, aby se k němu vyjádřili jak kolegové amatéři, tak astronomové.
Záhadný voorwerp
Vědecký tým SDSS na voorwerp zaměřil velký Herschelův dalekohled (4,2 m) i infračervené kamery satelitu Swift. Snímky ukázaly, že voorwerp je větší, než se původně jevil: je srovnatelný s blízkou galaxií, která je řádově stejně velká jako naše. Uprostřed podivného objektu je kruhový zřejmě prázdný prostor – jeho průměr je úctyhodných deset tisíc světelných let.
Může jít o pozůstatek po překotném vzniku hvězd, který vedl k sérii explozí supernov a „vyčištění“ prostoru. Takto vysvětlované „prázdnoty“ jsou známé z jiných oblastí vesmíru, ale ne takové velikosti. Ani spektrální čáry emitované ze záhadného objektu tajemství neodhalily. Voorwerp září velmi starým heliem, což znamená, že v blízkosti je extrémně horký zdroj. Mohlo by jít o plyn strhávaný gravitací supermasivní černé díry nebo o projev masivní srážky – ale čeho?