Článek
Vžitou tradicí ústeckého Klubu turistů je na Zelený čtvrtek přivítání jara vycházkou do okolní přírody. V letošním roce si však jaro přispalo, a tak obraz jarní krajiny ovládla zima a tím i žádané zelené barvy bylo poskrovnu.
A tak s příslovečným "Komu se nelení, tomu se zelení" bylo urychleně vymyšleno řešení. Cedule s nabídkou zeleného piva se stala lákavou výzvou k příjemnému užití tohoto dne.
Pozvánka na tradiční pěší procházku bývalého člena oddílu výkonnostní turistiky Miroslava Hübla byla dostatečným důkazem, navíc s předepsaným dress code s částí oděvu v zelené barvě. Jedinou změnou proti minulému roku bylo vytyčení trasy, tentokrát vedené městem.
Po 15. hodině se část turistů sešla u Chaplin Restaurantu, kde byla provedena přísná kontrola oblečení v zelené barvě, které tvořily většinou trička a šály. K intimnímu nahlédnutí byly určeny trenýrky. Další účastníci se přidávali v průběhu plánované trasy.
Vzhledem k tomu, že Škaredá středa s opravdu šeredným deštivým počasím rozblátila cesty okolní přírodou, vedla vycházka městem po asfaltové trase k podniku Elitex do Lázeňské ulice, podél řeky Třebovky k prodejně nábytku a po cyklostezce 9. května lemované řekou Tichou Orlicí zpět do středu města až do restaurace Šnyt na Nové Louži.
Jaro tentokrát zcela zklamalo. Žádná zeleň začínajících trávníků, jen podběl se nesměle krčil pod spadaným listím z minulého roku a na chráněných místech zahrádek někde vykukovaly sněženky a bledule. Kolem cest byly připomínkou, že se jedná o jarní období jen jehnědy a jehličnany.
A tak v závěru dne při příjemném společném posezení a pohledu utopeném v zelené barvě poháru piva (speciálně k tomuto účelu přibarveném) se vzpomínalo na staré zvyky.
Již babičky říkaly, že na zelený čtvrtek by mělo být k jídlu něco zeleného. Stylová bývala hrášková polévka na zeleně prostřeném stole, což souviselo s tradicí spojenou s bohatou úrodou a pevným zdravím po celý rok.
Dalším pravidlem bylo s nikým se nehádat a také nikomu nic nepůjčovat, neb by se mohlo stát, že by tato věc byla vrácena uřknutá a očarovaná. Dobrou radou pak bylo na základě křesťanské tradice, že zvony odlétají do Říma, s jejich posledním zazvoněním zacinkat penězi, aby se dotyčné osoby držely po celý rok.
S hlavou plnou vzpomínek odcházeli turisté domů s představou dávné večeře v podobě zelí, špenátu a hrachu. Však i dnešní moderní menu s brokolicí, zelenou paprikou či kapustou po zhruba pětikilometrové procházce přišlo k chuti.
