Hlavní obsah
Pro závod v roce 2015 je vše připraveno. Foto: Michal Vondráček

Závod, při kterém si (nejen) záchranáři sáhnou až na dno

Stejně jako v minulých letech proběhne poslední únorovou sobotu v Blansku tradiční závod ve sdružené záchranářské disciplíně - Blanenská dvěstěpadesátka. Závodu, který je pověstný svou náročností, ale i přátelskou atmosférou, se letos mohou zúčastnit i příchozí. O velké výkony tak nebude nouze.

Pro závod v roce 2015 je vše připraveno. Foto: Michal Vondráček
Závod, při kterém si (nejen) záchranáři sáhnou až na dno

Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (VZS ČČK) je organizací, která, jak již z názvu vyplývá, poskytuje své služby především v oblasti záchrany života a poskytování první pomoci u vody a v její blízkosti, ale věnuje se i sportu a vzdělávání. Neodmyslitelnou součástí činnosti VZS ČČK je také výchova mládeže a nové generace sportovců, kteří reprezentují Českou republiku v nepříliš známé disciplíně a tou je záchranný sport.

Výborný trénink na závody světové formátu je i účast na tzv. Blanenské dvěstěpadesátce. Závod s již devatenáctiletou tradicí je pověstný svou tvrdostí.

„Je to disciplína, která prověří každého záchranáře, doslova si při něm sáhnete na dno svých sil.  Nezřídka se stává, že závodník po doplavání soutěže chvíli bezmocně odpočívá a sbírá síly, aby mohl opustit plaveckou dráhu,” říká o samotném závodě Lubomír Pokorný, jeden z organizátorů závodu.

V čem závod spočívá?

Jak takový, pro laika zdánlivě krátký závod, vlastně vypadá? Závodník oblečený do pracovního oděvu stojí na okraji bazénu a na startovní pokyn uchopí záchrannou podkovu. Tou se musí třikrát přesně trefit na cíl ve vzdálenosti sedmi metrů od břehu. Pracovní oděv v podstatě simuluje běžné denní ošacení a bójka, coby cíl ve vodě, člověka, kterému je nutné hodit záchranný kruh - v našem případě podkovu.

Poté závodník skáče do vody a v oblečení plave vzdálenost 50 metrů. Ačkoliv se to nezdá, možná právě tato část celé disciplíny patří k těm nejnáročnějším. Po uplavání této tratě je nutné veškeré oblečení ve vodě svléknout, aniž by měl sportovec kontakt s okrajem bazénu, a vyhodit jej na břeh. Následuje dalších 50 metrů plavání volným způsobem.

Následujících 50 metrů se pak nese v duchu simulace vytažení tonoucího z hloubiny. Záchranář si musí obléci základní potápěčskou výstroj - tedy masku, ploutve a šnorchl a potopit se na dno do hloubky čtyř metrů, kde uchopí cihlu, se kterou uplave dalších 50 metrů.

Po těchto náročných sto padesáti metrech vše ještě zdaleka nekončí. Masku, ploutve a šnorchl musí plavec odložit, odepnout připravený barel a táhnout jej 50 metrů  - jistě poznáváte simulované tažení tonoucího.

Pokud máte nyní pocit, že je na čase skončit, mýlíte se. Je nutné ještě barel vrátit zpět a připnout jej do výchozí polohy. Závodník pak ještě musí doplavat k bojce, kde z koše umístěného asi dva metry pod hladinou, vyloví puk, který dopraví na protější břeh bazénu. Do cíle zbývá jen dvacet pět metrů.

Čas se zastavuje závodníkovi po dohmatu v cíli. V tento okamžik má většina záchranářů stejné pocity. Vyčerpání, únava, bolest, ale také štěstí a vyplavující se endorfiny. Ti nejrychlejší takovouto smršť zvládají v čase do čtyř minut.

„Závod je to krásný, pro zájemce jsme otevřeli i kategorii OPEN. Zde si mohou vyzkoušet tuto náročnou disciplínu i úplní laici a věřte nebo ne, po loňské zkušenosti víme, že nekončí zdaleka na konci startovního pole,” doplnil Pokorný informaci k závodu.

Přihlásit se je možné i v den závodu. Informace zde.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků