Hlavní obsah
Pohled na podobu zámku v 90.letech minulého století byl opravdu žalostný Foto: polska.eu

Zámek v polských Radoměřicích halí závoj tajemství, mystiky i konspirací

Barokní palác Radoměřice je skutečným, byť stále nepřístupným drahokamem mezi polskými zámky dolnoslezského vojvodství. Budete-li pozorní, zahlédnete jej nedaleko silnice spojující německou Žitavu a Görlitz, v sousedství Berzdorfského jezera. Jeho téměř tří set letá historie je velmi zajímavá.

Pohled na podobu zámku v 90.letech minulého století byl opravdu žalostný Foto: polska.eu
Zámek v polských Radoměřicích halí závoj tajemství, mystiky i konspirací

Deset kilometrů před německým Görlitz (Zhořelcem), na polském břehu řeky Nisy, obklopená loukami a stromy, se na chvíli objeví silueta krásného barokního zámku – Radoměřic. Odbočka z hlavní silnice do stejnojmenné vesničky je krátká, ale zámek značený není, protože je soukromý, není přístupný.

Palác je odříznut na ostrově obklopeném vodním příkopem, který obepíná čtvercová alej tří set letých lip. Neodradí-li vás závora u jediné přístupové cesty s upozorněním, že vstupujete na soukromý pozemek, dojdete až ke kamennému mostu, za kterým je uzamčená brána areálu. Zámek lze obejít okolo vodního příkopu krásnou starou alejí, za svou odvahu se budete moci kochat nádhernou architekturou zámku zrcadlící se ve vodní hladině.

Výstavba byla zahájena v roce 1718 Joachimem von Zieglerem, vrchním komorníkem saského kurfiřta Augusta Silného. Architekty vodního zámku byli nejlepší stavitelé a umělci Saska. Budování trvalo téměř dvacet let.

Zámek nese řadu symbolických prvků: 12 komínů jako měsíců v roce, 52 párů dveří a 365 oken. Zámek se nestal honosným sídlem svého majitele, ale útočištěm řádu ne vlastní vinou zchudlých evangelických saských šlechtičen, který Ziegler založil; zámek řádu sloužil až do roku 1945. Šlechtičen žilo v krásném sídle pouze dvanáct, panen od 16 do 35 let, každá měla svůj pokoj, garderobu, služebnictvo a důchod. 

V roce 1944 byl v jedné z budov německou armádou vybudován obrovský trezor, úkryt tajného archivu 300 000 svazků, jehož obsahem byly vojenské zpravodajské materiály, seznamy agentů, spolupracovníků a mnoho dalších citlivých dat. Na konci války ho Němci nestihli odvézt.

První, kdo se k tajným spisům dostal, byla polská armáda, v čele  s pozdějším generálem a předsedou vlády komunistického režimu Peterem Jaroszewiczem. Ten v archívu zřejmě zůstal několik dní před tím, než byly materiály odvezeny sovětskou armádou a asi si i odnesl několik tajných spisů.

Další aktéři, kteří společně s ním přišli do styku s tajnými akty, byli novinář Tadeusz Stec a generál Jerzy Fonkowicz. Velmi zvláštní byly okolnosti jejich úmrtí. Jaroszewicz byl ve vlastním domě umučen, jeho žena zastřelena v roce 1992. Stec byl také ve svém domě zabit kladivem a Fonkowicz umučen k smrti v roce 1997. Byly to jen náhody?  

Po válce areál postupně obývala armáda a zemědělci. V 90. letech z krásné stavby zbyla už jen ruina. V roce 1999 téměř trosky kupuje polský podnikatel Marek Glowicky, za čtyři roky investicí ve výši 7 miliónů eur zakončuje kompletní rekonstrukci budov. Zbývá dokončit „jen“ interiéry a jeho vize přestavby paláce na kongresové centrum a hotel by byla dokončena.

V roce 2003 náhle umírá, po dvou letech se stavební práce úplně zastavují, později umírá i jeho žena. Další ranou je povodeň v roce 2010, kdy zámek devastuje jak rozvodněná Lužická Nisa, tak přívalová vlna z protržené nedaleké přehrady na Witce.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků