Článek
Původní kamennou tvrz zakoupil počátkem 18. století hrabě Bedřich August z Harrachu, v letech 1726-1734 ji přestavěl rodinný rakouský stavitel Johann Lucas von Hildebrant do podoby dvoupatrového barokního zámku.
Byl navržen jako odpočinkové místo Harrachů sloužících u habsburského dvora zejména v diplomatických službách. To, že o vznik zámku se zasloužili Harrachové, dokládá i rodový erb na průčelí zobrazující tři paví péra zabodnutá do zlaté koule. (Tehdy ale jméno obce bylo Kunwald, na Kunín byla přejmenována až po odchodu německého obyvatelstva v roce 1945.)
Doba největšího rozkvětu zámku i panství na přelomu 18. a 19. století je spojena se jménem vnučky zakladatele Marie Walburgy hraběnky z Truchsess-Waldburg-Zeilu, rozené z Harrach-Hohenemsu.
O této šlechtičně se dodnes mluví jako o „naší dobré hraběnce Walburze“; vybudovala zde na svou dobu něco naprosto nevídaného – filantropinum. Jeden z nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší střední Evropy, kde společně studovali nadaní chlapci i dívky, bez ohledu na to, zda byli českého či německého původu, evangelického či katolického vyznání a pocházeli z chudých či bohatých poměrů.
Nejznámějším žákem byl pozdější velký český historik František Palacký. Pro filantropii Walburgu získali svobodní zednáři. Zámecká škola se stala centrem osvícenství pro celou oblast severní Moravy i Slezska. I přesto, že ve škole vládl tolerantní duch, režim byl velmi přísný. Výuka probíhala šest dní v týdnu, od pěti do devatenácti hodin.
Ač hraběnka přinesla místním mnoho dobrého, sama měla osud velmi tragický. V mládí jí zemřely tři malé děti, poslední syn se dožil pouhých 18 let, manželství se jí rozpadlo. Sama byla postižena Pagetovou chorobou, která ji sužovala velkými bolestmi, posledních deset let života již nebyla schopná ani chodit, musela být přenášena.
Po smrti hraběnky majetek patřil Schindlerům z Kunwaldu a nakonec podnikatelské rodině rytířů Bauerů až do roku 1945, kdy byl celý jejich majetek zkonfiskován a připadl státu.
Ještě před tím jej však silně poničila v dubnu 1945 sovětská vojska; co nebylo poničeno, bylo následně také rozkradeno. Z původního vybavení zbylo velmi málo a bylo rozmístěno na jiná sídla. Na zámku postupně byla ubytovna státního statku, sklad léčiv, později i ubytovna vysoké školy.
Když v květnu roku 2000 navštívil zámek hrabě Franz-Joseph Waldburg-Zeil, přímý potomek císaře Františka Josefa I. a příbuzný „dobré hraběnky Marie Walburgy", sprásknul ve vstupní hale zámku ruce a prohlásil památnou větu „Jesus Maria !“. Barokní zámek tehdy spíše než dřívější šlechtické sídlo připomínal stavební zříceninu určenou k demolici.
Tehdy zámek však byl již rok ve vlastnictví obce Kunín, která jej postupně zachránila a po rozsáhlé rekonstrukci trvající téměř deset let také zpřístupnila veřejnosti. Postupně se do zámku navrátily i části původní sbírky.
Dnes je zpřístupněno 17 místností a také unikátní barokní komínový systém.
