Hlavní obsah
Foto: Vratislav Konečný

Z Hrobu vláčkem motoráčkem až na vrcholky Krušných hor

Vlak je narvaný k prasknutí, všichni se těší do bílé stopy Krušnohorské magistrály. Trati vedoucí z podhůří na hřeben Krušných hor, přes Hrob a Dubí do Moldavy, se říká Krušnohorský nebo Teplický semmering. Aby vystoupala nahoru, musí jet cik cak, zrovna jako v proslulém rakouském Semmeringu.

Foto: Vratislav Konečný
Z Hrobu vláčkem motoráčkem až na vrcholky Krušných hor

Mocnářství potřebovalo mít rychlé spojení k moři, proto nechal císař postavit železnici z Vídně přes alpské vrcholy. Vede z Gloggnitze přes Semmering do Mürzzuschlagu, najdete ji na seznamu památek UNESCO. Úvraťová trať, což je změna jízdy ve tvaru Z, aby se dalo stoupat, je dlouhá přes 40 kilometrů, charakteristické pro ni jsou zatáčky, tunely a viadukty. Využívali ji naši prapra..., pokud na to měli, k cestě do Terstu, za jadranským sluníčkem a mořem.

Krušnohorská trať č. 135 je na tom podobně, jen je kratší, vede z Mostu přes Hrob, navazuje na ni trať do Teplic, a přes nádherný kamenný hrobský viadukt postavený v roce 1883 na úvrať do Dubí. Kdo jel popředu, ten nyní sedí zády k směru jízdy. Diesel hřmí pod podlahou, vagóny se zvolna sunou zasněženým lesem, výhledy jako v Alpách tu nejsou.

Anna Hana Benešová

Přijíždíme k obci Háj. V domku u trati se narodila Anna Vlčková (1885-1974), která se nechala přejmenovat na přání svého chotě pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše (1884-1948) na Hanu. Z chudé dívky se stala první dámou, příběh pohádkový, ale nesmírně chytrá a cílevědomá žena byla Benešovi oporou.

Od Hrobu musíme překonat výškový rozdíl 400 metrů, než se dostaneme na náhorní planinu. Na tunel narazíme u bývalého městečka Mikulov. Trať vedla původně jen do Hrobu, roku 1884 ji prorazili na Moldavu, zde je nejvýše položené nádraží u nás. Sloužil zde v roce 1938 i spisovatel Adolf Branald, napsal zde knihu Valčík z Lohengrina, proslavil ho ale spíš Král železnic.

Nádraží to bylo obrovské, příhraniční, koleje vedly do Saska, po válce je zrušily, v květnu 1945 se tudy řítily tanky maršála Koněva na pomoc Praze. Nyní uvidíte jen pár zubem času ohlodaných budov, ještě že v nádražní je zachována restaurace, kde se hosté derou o místa. Od nádraží se můžeme vydat pod mostem po vytrhané trati do Německa, nebo se v obci napojit na magistrálu a vyjet třeba na Bouřňák.

Zmrzlí asijští trpajzlíci

Na běžky jsou Krušné hory ideální. Nádraží je bez čekárny, většina lyžařů si spočítá čas tak, aby dorazili akorát ke spoji. Obec dříve německá je velkou asijskou tržnicí. Póvlové zboží spolu s alkoholem a tabákem, hlavně, že je laciné. Asijští trpaslíci na stáncích jsou pokryti námrazou, prodejci švitoří v teple, jen občas vyběhnou, když cítí kšeft. Je to smutný pohled, bohužel už natolik zavedený, že jen tak nezmizí.

V tom pravém Semmeringu si to nedokážu představit, i tam mají své kýče, ale ne metrovou Sněhurku a metr a půl rádoby dřevěný větrný mlýn, pro to se jezdí do Tsechei k sousedům.  

Kolem druhé odpolední se kolem nádraží shromažďují zmrzlí běžkaři. Počasí moc nepřálo, tak rychle vzít vagóny šturmem a úvraťově zase sklouznout do oblasti podkrušnohorského smogu. V motoráčku je zas teplo, nedýchatelno, ale přívětivo. Hrob už čeká!        

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků