Hlavní obsah
Foto: Muzeum města Brna

Výstava na Špilberku zve na špacír po dávných brněnských promenádách

Nedělní korzo, výstava s trváním od 23. února do 21. května, připomíná doby, kdy času jako by bylo víc. Nebyla auta a hypermarkety, nespěchalo se, neděle byly nedělemi. Tak i v Brně za starých, krásných časů, ještě idyličtějších dnešníma očima.

Foto: Muzeum města Brna
Výstava na Špilberku zve na špacír po dávných brněnských promenádách

Výstavě, nevelké rozsahem, se daří během chvilky vtáhnout příchozího do sváteční atmosféry ne tak dávné minulosti. Tu evokují velkoformátové fotografie, desítky drobných předmětů a maličkostí, doplňků korzujících dam a pánů. Rukavice a rukavičky, vějíře, brože, taštičky, klobouky, dýmky, tabatěrky… A hůlky. Vycházkové hole ke korzu neodmyslitelně patřily, možno říci: symbol promenád. 

Vlastně hůlky byly původním impulzem výstavy. Brněnský nakladatel a knihkupec Šimon Ryšavý sbírá vycházkové hole léta, dnes má úctyhodnou sbírku. Na výstavě jich je přes šest desítek. Každá jiná, jinak výtvarně zajímavá a zdobená.

Samozřejmě k vidění jsou i rarity. Třeba z rámce výstavy trochu se vymykající, speciální hole myslivecké. Po rozložení sloužily jako sedátka při čekané. Nechybí malá hůlka na procházce, a v té hůlce, ach můj bože, nůž je skryt, jak ji měl ve výbavě Mackie Messer. Jiná hole chladnou  zbraň překonává. Skrývá flintičku s ostrým nábojem. Většina holí je však mírumilovná, staví na eleganci. Pravda, v neklidné devatenáctém století i ony mohly posloužit k pádnější výměně názorů.

Soudobou raritou je krásně umělecky zpracovaná hůl s pouzdrem, v němž nechybí brněnský znak. Byla vytvořena z podnětu znalce brněnského podzemí Aleše Svobody a je jediným u nás zachovaným exemplářem. Ostatní byly darem členům Rolling Stones při jejich brněnském koncertu. Byli prý nadšeni a není divu. Ve vitríně za sklem je i hůl, jak ji nosí doktor Haus. A ještě něco: V Brně máme v republice jediný obchod s nabídkou vycházkových holí. I ty jsou zastoupeny.

Z dávných promenád proniká k dnešku idyla. Vystrojené dámy a fešní pánové, mladí nenápadně, leč pozorně sledování starší generací. Gardedámě neunikne letmá výměna dvojího páru očí, ruměnec za vějířem. Ani zde se nesmělo chvátat. Na výstavě krásné figuríny v dobovém odění i stará lavička, na níž možná usednou po otevírací hodině.

V roce 1786 daroval Josef II. prostor dnešních Lužánek, předtím majetek jezuitů, městu. Byl to první veřejný park v našich zemích. Současně promenádní místo, jak stvořené pro nedělní špacír. Vycházkovým holím se říkalo špacírky. Výstava představuje korza od konce 18. století. Bylo jich víc. Koliště, Františkov, ulice dělící v centru korza německé a české. Také park pod Špilberkem. Sem, nahoru na hrad, zve výstava za atmosférou někdejších brněnských nedělí. 

Ke konci 19. století špacír na korze doplňují i nahrazují výšlapy do okolí. Samozřejmě se zastávkou a posezením v restauracích či cukrárnách. Doba začíná být sportovnější, dost možná, že túry a turistický oděv jako by předjímaly blízkost Velké války a konec třpytivých promenád. 

Docela dost se vejde do poměrně nerozsáhlé výstavy. I trocha nostalgie nad zašlými časy. A jako vždy při podobných příležitostech si člověk říká: škoda, že množství staveb, stavbiček a vůbec hmotných připomínek doby, ke škodě současníků pohřbil čas a nadměrné bourání.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků