Článek
Jeho zásluhou je Dobříšsko dodnes jedinou lokalitou ve střední Evropě, kde jelenec – podle nového názvosloví běloocasý – žije i ve volné přírodě. Od letošního roku ho navíc můžete vidět také v prostorách francouzského parku u zámku Dobříš.
„Když pominu země jako je Finsko nebo Island, troufám si říct, že Dobříšsko je jediná lokalita v celé Evropě, která se může tímto unikátním druhem pochlubit. Nikde jinde se jelenec běloocasý ve volné přírodě nevyskytuje. Je to v podstatě kulturní památka,“ říká vedoucí polesí Svatá Anna Karel Vajs.
Podle něj můžete jelence potkat na procházce dobříšskými lesy během celého dne. „Na rozdíl od jiných jelenovitých druhů zvěře má zatočené paroží směrem dopředu a – jak už napovídá název – zdobí ho také nezvykle dlouhý bílý ocas, mysliveckou terminologií řečeno kelka,“ popisuje základní znaky jelence vedoucí polesí, v němž se jelenec nejhojněji vyskytuje.
Jelenec si v ohradě u zámeckého parku musel zvyknout
Právě díky evropské výjimečnosti se Karel Vajs spolu se svými kolegy rozhodl na tuto zvířecí jedinečnost upozornit také turisty, kteří zavítají na dobříšský zámek. „Tím spíše, když první zmínky o dovozu jelence do této lokality jsou z roku 1853 a my si tak letos připomínáme výročí,“ vysvětluje.
Zvířata si na život v ohrazeném prostoru nedaleko Huťského rybníka za zámkem Dobříš musela postupně zvykat. Prvního jelence sem pracovníci polesí umístili už loni v říjnu, a to za účasti majitele dobříšského zámku Ing. Jerome Colloredo-Mannsfelda. Až nyní ale mohou s potěšením oznámit, že si v ohradě u francouzského parku přivykli dva jelínci, které může obdivovat také veřejnost.
„Nevylučujeme, že do budoucna se osazenstvo ohrady může pozměnit. Věříme také, že přestože se jedná o potomky zvířat, která se coby ohrožená dostala různými způsoby do rukou lidí, budou se návštěvníci ke zvířatům chovat, jak se patří, nebudou je zbytečně plašit nebo krmit,“ podotýká Vajs.
Deset let od restituce
Vedle stošedesátiletého výročí od dovozu jelence si letos připomínáme také desetileté jubileum od prvopočátků restitučního procesu, který na Dobříšsku rozhodl o vydání půdy a lesů rodině Colloredo-Mannsfeld.
„Vznikla zde dvě polesí, která zpočátku fungovala ve spoluvlastnictví, posléze se ale oddělila a dnes hospodaří jako dvě nezávislé společnosti – jedna s ústředím ve Zbirohu a druhá v Opočně,“ vysvětluje Karel Vajs s tím, že aktivity obou skupin bývají často veřejností směšovány.
„Velmi zjednodušeně řečeno patří do zbirožské správy část území brdského hřebene od Dobříše směrem na Plzeň a do opočenského pak směrem na Prahu,“ sděluje Vajs. Právě zaměstnanci Lesní správy Zbiroh usilují o zachování, případně i drobné rozšíření jelence ve volné přírodě. Připravili také ukázkovou expozici zvěře ve francouzském parku na zámku Dobříš.