Článek
Režiséru Jiřímu Sequensovi posloužil Měděnec jako filmová Hora Svaté Kateřiny.
Obec na hřebenu Krušných hor si zahrála i v dramatu Requiem pro panenku, literárně a filmově byla zpracovaná událost, která se v Měděnci stala v roce 1984.
Jméno ryze měděné
Ves se původně jmenovala podle měděných dolů Kupferberg (Měděná hora), v historických pramenech ale najdete názvů víc (Marye Kupffrbergk, Kuprberk...). Při začlenění do Československé republiky tu v roce 1921 žilo 1011 obyvatel, z toho 2 Čechoslováci a sedm cizinců. Situace se změnila po odsunu původního obyvatelstva v roce 1945, přesto tu zůstala početná německá menšina.
Od kaple přehlédnete světa lán
O obci si uděláte nejlepší obrázek při výstupu ke kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, to je onen objekt, který se objevuje za Zemanem jdoucím s kufrem po silnici. Od kaple vidíte nejen do vnitrozemí, ale také po okolních hřebenech Krušných hor, je to vynikající výhledový bod. U kaple jsou zbytky jam po těžbě, u úpatí částečně zpřístupněné štoly - Panny Marie Pomocné a Země zaslíbená.
Kaple na vrchu 910 metrů nad mořem pochází z roku 1674, na svahu pod ní najdete u tabule naučné stezky menší kapli Nejsvětějšího srdce Páně a výklenkovou Theumarovu. Výstup ke svatostánku, kde se občas konají i svatby, je nenáročný, od obce vede asfaltka, na níž se pod kopcem parkuje. Pozdně barokní kostel ve vsi je z let 1803 až 1814.
První zprávy o těžbě na Měděnci pocházejí z roku 1499, ale dolovalo se tu již v 10. století. V roce 1520 Měděnec povýšili na městečko, mělo svobodné privilegium výkupu stříbra. Fungovala tu i vitriolová huť (1540-1860), z pyritu a chalkopyritu se vyráběla modrá a zelená skalice. Okolo vsi bylo vykutáno mnoho dolů, k jejich odvodnění sloužily dědičné štoly.
Těžba probíhala před nedávnem
V hloubce nalezený magnetit byl těžen od druhé poloviny 20. století. Od kaple uvidíte opuštěný Důl Měděnec, fungoval v letech 1968-1997. Po okolních hřebenech se rýsují vrtule mnoha větrných elektráren.
Zapálila ústav
Pomníček v obci, na místě vyhořelé budovy, upomíná na požár z 1. na 2. listopadu 1984, kdy v plamenech zahynulo 26 chovankyň Ústavu sociální péče. Později událost posloužila jako námět pro Renčův film Requiem pro panenku.
V domově pobývalo 75 žen, většinou duševně postižených, ve věku 13 až 18 let, 15 tzv. „ležáci”. K nim patřilo 20 lidí z personálu. Požár založila Eva Kovářová, naprosto nezvladatelná, ale velmi inteligentní dívka, po konfliktu s vychovatelkami.
Byla odsouzena na 5 let, s ní i 3 vychovatelky pro údajné kruté zacházení, to se neprokázalo. Kovářová se po propuštění nechala přeoperovat a vystupovala jako René Lizna. Několikrát se pokusila o sebevraždu, nakonec po pobytu na psychiatrii a útěku z léčebny skočila roku 2014 pod vlak.
Další krušnohorský díl Zemana natáčeli na nedalekém Hasištejně.
