Článek
Sama Městská knihovna Netolice, sídlící v přízemí budovy základní školy, je v provozu prakticky již přes sto let, její vznik se datuje k roku 1912. Pochopitelně za ta léta se zde personál poněkud vystřídal, stejně jako technologie evidence titulů a výpůjček. Kromě obvyklých s literaturou spojených akcí, jako je oblíbená Noc s Andersenem, pořádá různé soutěže a besedy. V pondělí 7. března to bylo komentované promítání filmových záběrů z hraničního hvozdu.
Podtitul pořadu Šumava známá i neznámá očima filmaře, jak průvodce večera zkraje uvedl, by mohl znít Šumava, bez hranic, kraj legend a skutečností. A právě proto zavedla projekce diváky na mnohým dobře známá místa nejen na naší straně kdys krvavě střežené hranice, jako třeba na Mouřenec, Vintířův kostel, kapli a skálu, k řečišti Vydry, pohled na Alpy skýtající Třístoličník, Soumarské rašeliniště, Stožeckou kapli nebo s tou neděsivější historkou z padesátých let sepjatou Hůrku. Pohledy k sousedům reprezentovala třeba kopie kaple u Stožce, přírodní park Lusen, Hochstein, či zaniklá obec Leopoldsreut.
Co se týče oné zmiňované přátelské atmosféry, tu navodilo již to, že pro všechny účastníky bylo nachystáno něco k zapití a snědku, a to připraveno s láskou a zručností pracovnic knihovny, které i ochotně přítomně obsluhovaly, aby se nemuseli prodírat přes sebe po usazení na místo. Pohoštění kupodivu obratem nezmizelo, jednak díky jeho hojnosti, stejně jako kultivovaností hostů, ba i na malou výslužku pro odchozí zbylo po devadesáti minutách projekce, doplněné občas pověstí, jindy poznámkou o dostupnosti, tu zase častým dotazem ke kraj ten znalý znalému publiku.
Závěr programu nabídl ochutnávku možných témat pro případnou další besedu, a to formou videoklipů s průřezem toulek po Provence a podmořským světem na Sinaji.
Upřednostněn podmořský ráj, finále pak patřilo soutěži o cenu, kterou byla fotografie s tematikou Šumavy, konkrétně Vydra. K ní byla směřovaná i dlouho zvažovaná otázka, jelikož bylo patrno, že tento kraj je všem návštěvníkům akce velmi blízký a ve vědomostech nejen okrajově. Závěrečný rozstřel postavil před pomyslnou katedru pana profesora Filipa, který zdárně obhájil své již během promítání projevené hluboké znalosti. Sám uvedl, že právě Vydra je jeho srdcovou záležitostí.
Na podzim se tedy v sychravých dnech odešlého léta budou mít možnost netoličtí suchou nohou podívat pod hladinu sluncem prohřátého Rudého moře, jak sdělila za pořádající knihovnu organizátorka akce Hana Trněná.
Právě začínáme!
