Tibetské děti námětem výstavy v Sušici

V galerii Branka v Sušici začala výstava Elisy Belotti, Italky, která od roku 2007 žije na Šumavě. Se skupinou dobrovolníků začala v roce 2006 jezdit do Indie, kde přišla do kontaktu s tzv. Vesnicemi tibetských dětí.  

„Vesnice tibetských dětí nejsou úplně obyčejné vesnice: hlavní budovou je škola, kolem ní je 43 domečků, kde jsou děti ubytované (tzv. homes), jedna knihovna, dva malé obchůdky (které ale mnoho zboží nenabízejí) a pár domků pro seniory na kraji vesnice, na strmém svahu kopce. Tam jsou ubytováni starší lidé, kteří už nemají nikoho, kdo by se o ně postaral… Dovoluji si vám představit cyklus dokumentárních fotografií, abyste při návštěvě této výstavy mohli krátce nahlédnout do světa těchto dětí, jenž pro lidi ´ze západu´ je prostě ´jiným´ světem,“ komentuje výstavu Elisa Belotti, která má od roku 2008 adoptovanou tibetskou sestřičku.   

Tyto vesnice jsou tedy tvořeny komunitami, které pečují o výchovu a vzdělávání tibetských dětí, žijících v exilu v Indii.

A jak vlastně taková vesnice funguje? V každém domku žije 30 až 35 dětí různého věku. S nimi je zde jedna dospělá žena, tzv. Ama La, která kontroluje, aby si děti plnily školní povinnosti a domácí práce. Chod domácnosti si děti zajišťují samy podle svých schopností a věku. Dítě má pouze jednu školní uniformu a základní oblečení. V sobotu si děti musí své ošacení ručně vyprat.

Důraz je kladen na vzdělávání dětí. Nejmenší děti se ve škole učí anglický a tibetský jazyk. Od pátého ročníku se pak výuka rozšiřuje i o indický jazyk. Po vyučování mohou děti navštívit knihovnu.

Vesnice tibetských dětí se kromě péče o fyzické, duševní a duchovní potřeby dětí snaží také spojit to nejlepší z moderních forem výuky s hlubokým porozuměním tibetské kultuře, pěstovat v dětech národní identitu, která jim jednoho dne umožní úspěšný návrat do vlasti, a pomoci chlapcům a dívkám vyrůst v soběstačné a přínosné členy své společnosti a celého světa.

Výstava, s níž se můžete seznámit až do 13. července, je bezesporu zajímavým pohledem do světa, který většina z nás nezná a zřejmě si jej ani nedokáže dost dobře představit. Zároveň vede k zamyšlení, zda hodnoty, která vyznává současná společnost, jsou těmi skutečně správnými a vhodnými pro budoucnost našich dětí.