Článek
Ve Smetanových sadech v Plzni byla ve čtvrtek 1. února zahájena výstava s názvem Karel Klostermann – spisovatel Šumavy.
Z neposedného studenta profesorem
Karel Klostermann se narodil 13. února 1848 v hornorakouském Haagu, ale dětství trávil v Sušici a posléze v Žichovicích. I když měl ještě devět sourozenců, rodiče mu umožnili studium gymnázia. Úspěchy se ale dostavovaly velmi nepravidelně, a tak třikrát školu změnil.
Posléze se vydal v šlépějích svého otce a odešel studovat medicínu do Vídně (1865-1870). Bohužel se mu nepodařilo studia dokončit a vrátil se do Čech. V roce 1873 nastoupil jako suplent na německé reálce v Plzni. V roce 1881 byl jmenován profesorem francouzštiny a němčiny.
Pásl stáda a přespával v chatrčích
Lásku k Šumavě probudil v Klostermannovi jeho otec, který ho brával na výlety a pomáhal mu najít vztah k místním lidem. Díky tomu poznával život prostých obyvatel této nádherné, ale také drsné části Čech.
Pásl s nimi stáda, přespával v lesních boudách. A hlavně byl pozorným posluchačem s obdivuhodnou pamětí, což byly vlastnosti, které pak zúročil ve své pozdější tvorbě. Jeho knihy jsou plné nejrůznějších osudů, mnohdy tragických a smutných. Ale to prostě k životu na Šumavě vždy patřilo a patří.
Kniha vlastním nákladem
Počátky literární tvorby sahají do roku 1885, kdy napal několik fejetonů do časopisů a novin.
„V roce 1890 již vydává vlastním nákladem první nevelkou, pozoruhodnou a německy psanou knihu Böhmerwaldskitzen (Črty ze Šumavy). V následujícím roce vychází jeho nejslavnější romány Ze světa lesních samot a V ráji šumavském, kterými již získal srdce čtenářů, a to i přesto, že je odmítlo vydat věhlasné Ottovo nakladatelství. Klostermannova románová a zejména povídková tvorba byla velice rozsáhlá a obnáší asi čtyřicet svazků,“ dočteme se na výstavě.
Šumava pronikající do srdce
Na výstavě, která je pod širým nebem, ale také přímo v budově Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, se můžete ponořit do míst, která jsou spjatá s tvorbou Karla Klostermanna.
„Ale jedno si Šumava podržela: působí jako melancholická píseň, která nezadržitelně proniká do srdce. Bez přestání se před námi rozprostírají lesy a slatě a vyprávějí nám epopej, která nemá obdoby, epopej o zaniklém a zanikajícím obřím rodu, který nechala příroda vyrůst a pak ho nemilosrdně zničila. Zní tady píseň a máte-li pozorný sluch, neujde vám smysl jejích tónů; a země před vámi rozevírá poučnou knihu s nespočetnými stránkami. Staré kmeny a staré pařezy pokrývající půdu jsou vesměs popsány rozpukaným písmem; zdá se být tajuplné, a přece je zlehka čitelné.“
K ukázce z knihy Črty ze Šumavy není co dodávat. Výstižně charakterizuje nejen krásu a atmosféru tohoto pohoří, ale promítá se do ní i obrovská láska. Láska Karla Klostermanna k Šumavě.
