Hlavní obsah
hrad Grub Foto: Petr Hejna

Středověký hrad Grub zachránil invalida na vozíku

Rakouské příhraničí lemuje mnoho hradů, zámků, klášterů, kostelů a zřícenin. Po nemnoha kilometrech turista naráží stále na další a další objekty, často spjaté s historickým děním u nás, zejména časy husitských výbojů vzbuzovaly u jižních sousedů strach a nutily je budovat obranné zdi před kališníky.

hrad Grub Foto: Petr Hejna
Středověký hrad Grub zachránil invalida na vozíku

Nicméně historie záchrany Grubu se týká časů mnohem nedávnějších, hradu nehrozila zkáza za dunění chorálu o bojovnících božích, leč prosté letité chátrání se podepsalo na jeho katastrofálním stavu.

Tento dolnorakouský hrádek vděčí za to, že jeho ruiny nevzaly definitivně za své, manželskému páru, který zříceninu odkoupil v 70. letech za částku 45 000 rakouských šilinků. Pamětníci asi dovedou převést na tehdejší sumu v Kčs, černý kurs této tvrdé měny byl tehdy kolem tří korun.

První písemné zmínky připomínají hrad k roku 1237 v souvislosti s tehdejším majitelem Pilgrimem de Graeb. Rod von Grub zde sídlo užíval až do poloviny 14. století. Zhruba kolem roku 1372 se vlastníkem stal rod von Dapiferi, který nicméně přijal přídomek von Grub.

Následně byli vlastníky pánové von Matschach - doložen je od roku 1491 Jan von Matschach, později to byly rody von Rauber (1525), von Puchheim (1558), von Traun (1621). Poslední jmenovaní se dožili vyrabování hradu v počátku třicetileté války. Blízký klášter v Altenburgu koupil roku 1767 pustý hrad i s přilehlým panstvím, které se dalo hospodářsky využít.

Novodobé dějiny zaznamenávají rok 1950, kdy se stává soukromým majetkem, a později roku 1970 jej za výše uvedenou částku odkupují manželé Marie Magdalena a František Josef Hampapa. Díky jejich nadšení, úsilí, dohledu odborníků (záměrem bylo zachovat středověký ráz) a pomoci dobrovolníků probíhaly záchranné práce pod dohledem nového hradního pána, připoutaného na invalidní vozík.

Po našem Švejkovi, volajícímu s berlemi „Na Bělehrad!“, je to další provždy v paměti mnohých se zapsavší vozíčkář. Po konzultacích s památkovým ústavem byla i obnovena hradní kaple. Současní majitelé, rodina Heindl z Vídně, vlastní hrad od roku 1977.

Hrad se vypíná na kopci v údolí Velká Taffa, nad soutokem potoků Reutgrabens a Farnbach. Vede k němu krátká cesta od parkoviště pod lesem za obcí, a pokud se poutníkovi podaří navázat přátelský vztah s tam údržbu provádějícím bodrým domorodcem, třeba se mu podaří ochutnat výborné domácí víno z plodů vinic ležících o dvacet kilometrů jižněji u řeky Kamp, vyrobené podle starého receptu s příměsí kardamonu a skořice.

Cestou k hradu od našich hranic směrem od přechodu Halámky či České Velenice míjíme různě velké, či malé zámky. První z nich je v obci Schrems, kde je k vidění i v Dolním Rakousku největší rašeliniště a vydry

Další zámky, na které narazíte,cestou ke Grubu, jsou Schwarzenau, a následně malé, rovněž soukromé, tudíž jen zvenku obhlédnutelné objekty v Grünau a Meiers - hned vedle posledně jmenovaného stojí v malé zástavbě ruina kostela ve vísce Rafings. Oproti našemu rozsáhlejšímu Kuklovu však není možno prohlédnout zříceniny svatostánku zevnitř, vstupní brána je zazděna.

Pokud k přechodu hranic poslouží Nová Bystřice, pak nelze vynechat vodní hrad Heidenreichstein, zastavit se lze rovněž u blízkého menšího zámku Litschau. Celá dolnorakouská oblast Waldviertel, v překladu Lesní čtvrť, ležící poblíž našich hranic, je doslova určená jak milovníkům historie, tak čisté přírody.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků