Hlavní obsah
špicberská policie pečlivě prošetřuje okolnosti útoku ledního nedvěda na tábor expedice Foto: Jan Šťovíček

Špicberky nejsou jen lední medvědi

Před týdnem se vrátila expedice Arctos 5 - Svalbard Eclipse ze Špicberk. Jedním z cílů výpravy bylo pozorování úplného zatmění slunce a polárních září. K tomu s sebou expedice vezla dozimetr Fyzikálního ústavu AV ČR a testovala outdoorové vybavení. Hlavním cílem cesty byla samotná centrální Arktida.

špicberská policie pečlivě prošetřuje okolnosti útoku ledního nedvěda na tábor expedice Foto: Jan Šťovíček
Špicberky nejsou jen lední medvědi

Ve větrné bouři

Největší šance na pozorování polární záře byla hned v prvních dnech expedice, znásobená ještě velkou sluneční erupcí. Na Špicberkách však zrovna zuřila třídenní sněhová bouře, kdy vítr v táboře výpravy dosahoval rychlosti až 120 km/h.

Protože v období kolem jarní rovnodennosti přibývá v polární oblasti každý den několik desítek minut denního světla, opravdová noc už nenastala, čímž období polárních září prakticky skončilo.

"Medvěd, medvěd!"

Ráno 19. března napadl tábor expedice lední medvěd. Jeden z členů týmu utrpěl lehčí zranění, bohužel při jeho záchraně byl poraněn i medvěd. „Střílej!” zazněl povel.

Asi o hodinu později bylo zraněné zvíře z rozhodnutí guvernéra Špicberků utraceno střelbou z vrtulníku.

Zakryté slunce

20. března zavládlo nad arktickým souostrovím poprvé skutečně nádherné počasí. Vzduch při teplotě -19°C byl dokonale průzračný. Intenzita slunečního záření pomaličku slábla.

Konečně se před Slunce převalil černý kotouč Měsíce. Modrá hladina fjordu potemněla a zasněžené skalní štíty na březích se ostře rýsovaly na dramaticky černém nebi. Vedle Slunce na chvíli zazářila planeta Venuše.

Během několika minut proběhl soumrak, noc i svítání. Zvedl se vítr a jakkoli se to zdálo nemožné, ještě se ochladilo. Chyběla už jen ta polární záře. Pak se svět opět rozsvítil, vítr ustal a oteplilo se. Zpátky na -19°C.

Ruská sféra

Útok ledního medvěda výrazně ovlivnil a změnil program expedice, do něhož se tak dostalo ruské hornické město Barentsburg. S radostí jsem konstatoval, že ve srovnání s předchozími návštěvami začíná vypadat víc jako město a méně jako pracovní lágr.

V roce 1912 provedl na Špicberkách ruský geolog V. A. Rusanov průzkum lokality pro těžbu černého uhlí. Výsledky dovezl zpět do Ruska později slavný profesor Samojlovič, zatímco Rusanov se s malou lodí a dvanáctičlennou posádkou vydal na výzkumnou plavbu na sever.

Rusanova, jeho loď ani posádku už nikdo neviděl. Zůstal po něm jen pozdější těžbou uhlí zdevastovaný záliv Colesbukta a na pobřeží dřevěný dům, ve kterém posádka A. Rusanova přežila zimu 1912.

Tato chata je jednou z mála, kde se na Špicberkách dá legálně přenocovat. V návštěvní knize jsem nalezl svůj vlastní, 13 let starý zápis: „...nedaleko Barentsburgu jsme viděli tři lední medvědy. Bez zájmu či agrese nás minuli asi ve vzdálenosti 50 m." Až teď jsem starý zápis mohl doplnit o informaci „Medvědi byli o den později z rozhodnutí guvernéra zastřeleni.“

Před třinácti lety jsem si vynutil audienci u guvernéra, aby mi nepochopitelné utracení tří zvířat vysvětlil. Podle oficiální verze medvědi demolovali chaty na pobřeží a vykrádali z nich jídlo. Často se vloupali i do obydlených domků, a i když nikdy nikoho nezranili ani nenapadli, podle úřadů bylo otázkou času, kdy dojde k útoku na člověka. Z preventivních důvodů proto bylo rozhodnuto o odstřelu. Nemohu říct, že bych se za uplynulé roky s uvedenými argumenty ztotožnil.

Kde by mě tehdy napadlo, že o třináct let později vydám povel ke střelbě na ledního medvěda já sám!

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků