Článek
Na začátku září jste exceloval na 16. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Edvarda Griega v norském Bergenu, kde jste jako nejmladší finalista získal druhé místo. Přibližte průběh soutěže.
Mezinárodní klavírní soutěž E. Griega se koná od roku 2000. Prvních 12 ročníků proběhlo v Oslu, od roku 2012 je dějištěm soutěže město Bergen, konkrétně místo zvané Troldhaugen, kde žil a tvořil Edvard Grieg. Letos proběhl 16. ročník, do kterého se přihlásilo 133 kandidátů z 36 zemí. Z nich na základě zaslané nahrávky vybrala porota 30 účastníků reprezentujících 18 států. V prvním kole se hrál třicetiminutový repertoár. Ve druhém kole, do kterého postoupilo 12 pianistů, se hrál rovněž třicetiminutový repertoár.
Do semifinále postoupilo 6 účastníků a hrálo se 50 minut. V posledním kole odehráli 3 finalisté koncert s Bergenskou filharmonií. Každý účastník musel mít připravené dva koncerty, z toho jeden Griegův. Skladby v jednotlivých kolech se nesměly opakovat a nahrávka byla pokládána za jedno z kol. V praxi to znamenalo téměř 3,5 hodiny hudby zpaměti. Příjemné bylo, že výběr repertoáru byl poměrně volný. Kromě virtuózní etudy a skladby E. Griega v předkole a v prvním kole a doprovodu dvou Griegových písní ve třetím kole záleželo na soutěžících, jaký repertoár si vyberou.
Víte, čím jste si získal porotu?
Po skončení soutěže zveřejnili pořadatelé bodování poroty. Taková zpětná vazba je pro interpreta velmi důležitá.
Mně se například potvrdilo, že skladby, ze kterých jsem měl já sám dobrý pocit, byly pozitivně hodnoceny i porotou. To je případ třetího kola, kde jsem hrál cyklus Léta putování: Rok první: Švýcarsko Franze Liszta. Za provedení tohoto díla jsem byl porotou ohodnocen nejvýše ze všech šesti účastníků třetího kola.
Co pro vás bylo v průběhu soutěže nejtěžší?
Obecně lze říci, že několikakolové soutěže jsou velmi náročné. Jsem zvyklý fyzicky pracovat a rád podnikám dlouhé výlety na kole. Díky tomu mám slušnou “fyzičku”, bez které bych náročný soutěžní repertoár nezahrál. Hodně mi pomohlo i nádherné prostředí Troldhaugenu, kde se soutěž odehrávala. Koncertní křídlo je umístěno před prosklenou stěnou. Když hrajete, máte výhled na moře. Lepší inspiraci pro Smetanovu etudu “Na břehu mořském”, kterou jsem hrál ve druhém kole, si lze stěží představit.
Otevře vám takový úspěch dveře na nová pódia ve světě?
Kromě druhé ceny jsem získal koncertní angažmá v Německu (Steinway Prize) a účast na The Roros Winter Chamber Music Festival, což je známý hudební festival v Norsku.
Ve slově ke koncertu v rámci MHF F. L. Věka zmiňujete milovaného Ference Liszta. Co vás na hudbě tohoto skladatele fascinuje?
Liszt napsal pro klavír stovky skladeb a údajně byl největší klavírista všech dob. Řada jeho kompozic představuje pro pianistu skutečnou výzvu, a to jak z pohledu technického, tak výrazového. Pokud se Lisztova díla (včetně těch notoricky známých) zahrají špatně, znějí jako slátanina, a to je velká škoda. Osobně mě na Lisztových skladbách fascinuje jedinečný způsob, jakým dokázal vystihnout nálady, pocity a přírodní scenérie. Téměř na každém koncertě hraju nějaký lisztovský repertoár. Bylo tomu tak i na soutěži a bude tomu tak i v Opočně.