Hlavní obsah

Sen o bílých Vánocích se nenaplnil ani v podhůří Orlických hor

Novinky, Stanislava Dvořáková

Sen o bílých Vánocích se zase nekonal, i když město Ústí nad Orlicí patří k předhůří Orlických hor. Sněhová pokrývka zmizela a proměnila krajinu ve fádní šedivý prosincový kolorit.

Foto: Stanislava Dvořáková

Vánice tři dny před Štědrým dnem přikryla vše sněhobílou peřinou.

Článek

V posledních letech, když si chceme představit kouzlo zimy, musíme otevřít knížku s obrázky Josefa Lady. To, co vidíme nyní při pohledu z okna, je jakési nepovedené předjaří.

Se začátkem letošního prosince se situace změnila a dávala naději na bílé Vánoce. Ani příroda však nemíní ustupovat ze zaběhnutých tradic a tak tři dny před Štědrým dnem předvedla, co všechno umí. Mírná obleva k 0° nebyla sice tragédií a navíc sněhová vánice, která pokryla starý poprašek sněhu novou bílou peřinou, byl vítanou předzvěstí bílých Vánoc.

Voda však má více skupenství, což dokonale bylo dokázáno následující den. K večeru se znenadání objevila hustá neproniknutelná clona deště. Pochopitelně studený povrch zareagoval tvorbou ledu. Kolem půlnoci větve stromů nabyly křišťálové podoby a všechny cesty měly zrcadlovou plochu. Nepřekonatelnou krásu si bylo možné prohlédnout jedině ve sporém světle pouličních lamp a ode dveří domovů. Vstoupit na přilehlý chodník se nedalo, i na silnicích bylo nezvyklé ticho. Zřejmě všichni pochopili, že na tomto podkladu se vyjet nedá.

Očekávaný úžasný rozbřesk se však nekonal. Již ráno se stromů padaly kapičky vody a dole se rozprostíraly kaluže. Byla to ukázka naprosto bezpečných Vánoc, ale na blátě. Nakonec řešení přinesl silnější vítr, který přebytečnou vodu vysušil. To byl jediný milý dárek, a to pro silničáře, kteří mohli také trávit pohodový večer s rodinou. A tak nastala tichá a tmavá Štědrovečerní noc, zbavená všech kouzel pranostik, vánočních povídek a poezie.

Další vánoční svátek, který je dnem návštěv, vycházek a vyzkoušením darované zimní výstroje a výzbroje, patřičnou sváteční náladu nepřinesl. Zimní radovánky je sice možné provozovat na umělém ledě a uměle zasněženém svahu, kterému místní teplota mírně nad nulou neublížila, ale půvab pravé zimy to není. Tak jen menší skupinky se vydaly po cyklostezce, kde se v zimě obvykle prohánějí běžkaři, nyní pěšky, nejčastěji se svými psími kamarády v nových slušivých oblečcích. Aspoň ti spokojeně pobíhali, neboť pacinky tentokrát nezábly. Ani jejich doprovod si na nepříjemnou zimu naříkat nemohl, a přece něco chybělo.

S přiblížením k vesnici se chaloupky nořily do nastupující tmy, kdy jen skromné světelné girlandy nad vchody a někde i osvětlený stromek na zahradě vítal kolemjdoucí. Na obloze sem tam vykoukl z podmraků nesměle Měsíc, jakoby se styděl za to, co se na zemi děje. Vždyť ani hvězdy mu v této noci nesekundovaly. Inu, šetřilo se na zemi i na nebi. Nebylo třpytících se sněhových vloček ani zářících skleněných rampouchů.

Po víceméně zdravotní procházce s návratem do města a pohledem do oken na prosvítající barevně osvětlené stromky za záclonami nenaplněné kouzlo vánočních dnů skončilo. A není možná oprava. Co se stalo časem minulostí, nelze vrátit. A tak nezbývá než se těšit na další, snad podařenější vánoční svátky, které se budou konat již za 364 dní.

Reklama

Výběr článků

Načítám