Článek
Santini byl génius
Po třicetileté válce zústalo v Čechách jenom málo nezničených oblastí. Kladrubský klášter nebyl výjimkou. Přesto se benediktinský opat Maurus Finzguth rozhodl klášter obnovit. Na přestavbu vypsal výběrové řízení. Rozhodoval se mezi dvěma hvězdami tehdejšího stavitelství. Kryštofem Dienzenhoferem a Janem Blažejem Santinim-Aichelem.
Mystik a znalec symbolů Santini vyhrál a pustil se do monumentálního díla, na románské prvky zakomponoval gotizující, nad křížení lodi usadil kupoli, která u nás nemá obdoby. Klášteru dodává zdálky téměř nadpozemský rozměr, který ale není tolik patrný v samotném objektu. Zde zaujme téměř stometrová hlavní loď. K. I. Dienzenhofer projektoval konvent.
Klášter prosperoval, přibývalo majetku, opati se ukázali jako vynikající hospodáři a investoři.
Nejdřív císař, pak Windischgrätz
Zrušení kláštera v roce 1758 za Josefa II. vedlo k jeho devastaci. Císař Josef sice nechal zavřít řády, které neměly výchovnou nebo špitální úlohu, ale ze zavřených se buď zničilo, nebo prodalo doslova za babku unikátní zařízení, mobiliáře, obrazy, knihy. Císař, kterému babička Boženy Němcové blahořečila, byl kulturním škůdcem ve velkém. Klášter po zrušení sloužil jako invalidovna, sklady, kasárna.
Kladrubský klášter získal rodina generála Windischgrätze, který se vypořádal s Pražany v roce 1848. Nechal přestavět nový konvent na pivovar, ten byl hodně poničen požárem v roce 1875. Dalším necitlivým zásahem bylo přebudování interiéru konventního východního křídla na knihovnu. Vnitřní prostory začaly sloužit jako bytové prostory.
Většina budov mimo kostela byla začleněna v 19. století do pivovaru. Stát převzal klášter v roce 1945. Do 60. let tu byly kanceláře a byty státního statku a lesů. V roce 1968 přešel areál pod NPÚ. Jedná se o obrovský komplex, na jehož údržbu se jen těžko hledají potřebné finance.
Další informace (včetně upozornění, že ve dnech 14. až 19. května bude klášter uzavřen z důvodu filmového natáčení) na www.klaster-kladruby.cz/cs