Hlavní obsah

Proč studuji, co studuji, ptá se v rozhovoru student sám sebe

Novinky, Jana Melicharová

Jeden z úspěšných studentů Střední školy – Podorlické vzdělávací centrum z Dobrušky v závěru školního roku bilancuje svoje úspěchy i neúspěchy ve studiu

Foto: Jana Melicharová

Součástka v 3D modelování

Článek

Střední škola – Podorlické vzdělávací centrum z Dobrušky již přes deset let patří k úspěšným a vyhledávaným školám v Podorlicku, kde se studují hlavně technické obory tak potřebné na dnešním trhu práce. Není proto divu, že její absolventi nemají problém s hledáním zaměstnání a že si je mohou dokonce vybírat.

A že se mezi nimi najde i několik velmi úspěšných, to dokazuje i student 3. ročníku oboru Mechanik seřizovač Jiří Soukup, který si sám položil několik otázek.

Jak jsem se dostal na obor Mechanik seřizovač?

Když jsem si v 9. třídě vybíral, kam půjdu studovat, měl jsem několik možností. Zvolil jsem si střední školu v Dobrušce, kde byl učební obor Nástrojař. Studium mě začalo bavit, proto když jsem udělal závěrečné zkoušky, začal jsem studovat studijní obor Mechanik seřizovač.

Jak jsem se začal věnovat 3D modelování?

Ke 3D modelování jsem se dostal tak, že ve druhém ročníku jsme začali mít předmět z názvem CAD. Zpočátku jsem ani nevěděl, o co tam půjde, ale pak mě začalo 3D modelování bavit víc a víc. Ze začátku to byly jenom základní skici a jednoduché 3D modely, ale když jsem se pak k tomuto dostal i doma, tak to bylo hned něco jiného. Postupně jsem se učil nové postupy a rozvíjel svoje znalosti. Problém byl v tom, že tento předmět jsme měli jenom dvakrát v týdnu, tak příležitostí, jak se dozvědět nové informace a postupy nebylo moc. Začal jsem tedy sledovat videa na síti YouTube a na dalších informačních kanálech.

Jak jsem začal soutěžit?

Úplnou náhodou. Vše začalo před dvěma lety, když jsem se den před soutěží přihlásil jako pomocník do soutěže v CAM systémech, kterou pořádala naše škola. Nakonec jsem ale soutěžil a vytvářel jsem program pro CNC stroje. Při vyhlášení jsem zjistil, že jsem se umístil v půlce soutěžního pole, což pro mě byl neskutečný úspěch. Po měsíci se konala další soutěž, tentokrát ve vytváření 3D modelů ve stylu tzv. Maratonu. Šlo o to vytvořit jeden výkres a 5 modelů, z toho na každý byl předem určený čas. V této soutěži jsem byl čtvrtý, což pro mě byla další výzva.

Moje zatím největší úspěchy?

Určitě to, že jsem se na tyto soutěže vůbec dostal. Když už jsem překonal nějakou tu trému, tak se mi v soutěžích začalo celkem dařit. První velký úspěch byl, když jsem minulý rok získal 4. místo v Hranicích na Moravě. Letos se mi už povedlo obsadit 1. místo v programování CNC strojů v Dobrušce, kde se vytvářel program pro určený díl, který jsme si pak vyrobili na naší školní SLV EDU frézce. A samozřejmě 3. místo v týmové soutěži Auto jede.

Chci se tím živit?

Ano! Určitě. 3D modelování má dnes obrovskou budoucnost. Dnešní doba jde rychle kupředu, proto toto modelování ve firmách má obrovský význam a budoucnost. Moderním firmám právě lidé, co dokáží převést model z výkresu do trojrozměrného zobrazení na PC a udělat program pro určitý stroj, ušetří spoustu času a nákladů.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám