Hlavní obsah
Sklář Petr Červený z Florianovy huti z Častolovic u České Lípy předvádí své sklářské umění Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Pracovat se sklem je pro Petra Červeného stále velká výzva

Do 14. června je v klatovském Pavilonu skla PASK k vidění výstava Příběhy českých sklářských ateliérů, která představuje tvorbu šesti současných výrobců skla z celé České republiky a příběhy jejich majitelů. Jedním z vystavujících je i Petr Červený z Florianovy huti z Častolovic u České Lípy.

Sklář Petr Červený z Florianovy huti z Častolovic u České Lípy předvádí své sklářské umění Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Pracovat se sklem je pro Petra Červeného stále velká výzva

„Na výstavě z naší tvorby můžete vidět hutně tvarované a dekorované sklo se zatavenými materiály, charakteristickými pro naši firmu. Využíváme barvy a staré technologie. V další vitríně jsou tzv. naše královny – dvě broušené vázy, které jsme pojmenovali Jantarová královna a Smaragdová královna. A v tomto drahokamu je zatavené 24 karátové plátkové zlato,“ představil nejkrásnější vystavené exponáty sklář Petr Červený.

Na počátku 90. let zdědil Petr Červený, absolvent sklářské školy v Novém Boru, po své babičce chalupu v Častolovicích u České Lípy a rozhodl se, že v ní vybuduje sklárnu.

„Hned po revoluci jsem se rozhodl, že odejdu z fabriky, kde jsem foukal jako řadový zaměstnanec, a udělám si svoje studio, abych se mohl realizovat. Předtím jsem třeba tři měsíce vyráběl stejný džbán. To mne nenaplňovalo. Takže jsem šel touhle cestou, tedy drsnou, ale alespoň že se člověk mohl začít realizovat. Pracovat se sklem je stále velká výzva. Práce s živým materiálem a těch pět tisíc let historie je to, z čeho je stále kde čerpat,“ popsal Červený.

V průběhu dalších let zde s přáteli a rodinou opravil nejen objekt budoucího sklářského provozu, ale postavil si sám i sklářskou pec, ve které začala tavba v únoru 1995. To je počátek dnešní Floriánovy huti.

Její výrobní program je široký. Od tzv. lesního skla, přes repliky secesních irisovaných váz až k modernímu hutnímu sklu, které zde tvarují podle vlastních návrhů. Jako jediný provoz v České republice má sklárna také vlastní cínařskou dílnu a její skla ve spojení s cínem jsou velmi žádaná.

Petr Červený je muž experimentu, který si se sklem hraje a hledá stále nové cesty v jeho tvarování i dekorování. „V současné době mám ve sklárně sedm zaměstnanců a můj syn Lukáš už fouká se mnou. Doufejme, že řemeslo a tradici udrží dál, že půjde v mých šlépějích. Byl by to můj sen,“ přiznal sklář.

Jejich skla znají v mnoha zemích světa. „Dělají se zakázky do Švédska, Holandska, Německa, podle toho kdo si co objedná a jaký technologický problém designeři potřebují vyřešit. Jiné jsou zakázky do Holandska, jiné do Ruska, jiné pro Dubaj nebo Abú Dhabí. Zájem o české sklo je stále velký. Hlavně musí být člověk kreativní. Nemůže se specializovat na jednu výrobu. Proto držíme široký sortiment, abychom uspokojili co nejvíc zákazníků,“ vysvětlil Petr Červený. 

Z výstavy Příběhy českých sklářských ateliérů má dobrý pocit. „Je to krásná propagace českého skla. Přál bych si, aby lidé navštěvovali tento pavilon, protože tady je vidět kouzlo českého skla na přelomu století v secesi. Jde o největší a nepřekonatelný nadčasový design, který na světě obdivují už sto let a stále se neokoukal. Lidé tu mají vedle sebe moderní sklo a historické sklo a mohou porovnávat, že práce se sklem je už sto let stále stejná. Prostě je to o té sklářské píšťale a umu lidských rukou, které se nadřou,“ dodává s úsměvem muž experimentu, který si se sklem hraje a hledá stále nové cesty v jeho tvarování i dekorování.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků