Článek
Začneme vandr z jiné strany, také u pískovců, na skalních hřibech ve Slavném. Slavenské pískovcové hřiby jsou podobné pokličkám v kokořínském údolí, jenže tu najdeme útvary menší, mající jiné složení horniny. I tak jsou hezké a od nich se otevírá částečný pohled na Broumovskou kotlinu, jakožto i skály zvané třeba Čertova tchyně, terč mnoha vtipů kolemjdoucích, nebo Lucifer. Odtud vede cesta kolem mnoha dalších podivuhodných skal na hranu Broumovských stěn, přes Supí hnízdo až ke kapli Hvězda.
Původně stál na okraji skalisek vysoký dřevěný kříž, kaple navržená K. I. Dientzenhoferem 1733 ve tvaru hvězdy, která jí dala jméno, je zasvěcená Panně Marii Sněžné. Vnitřní půdorys je však kruhový. Zařízena je velmi skromně, z ochozu pod ní je výhled na Broumovsko a polské pohraniční hory s orientačními body na tabulích.
Chcete jídlo? Tak si ho doneste!
Vedle stojící, ve švýcarském horském stylu zbudovaná chata je výbornou reklamou, jak odradit návštěvníky, kterých tu byly desítky, hlavně cizinci.
Pondělí zavřeno, úterý přejímka zboží, ostatní dny od 11 do 18. Komentář netřeba. Takže naproti stojící stánek U zeleného párku celkem prosperuje na nezájmu, také když pohlédnete na ceny na jídelníčku chaty, vskutku téměř Švýcary.
Broumov není jen klášter
O broumovském barokním klášteře benediktinů a jeho interiérech bylo již napsáno mnohé, ve městě ale najdete nejstarší český, snad i středoevropský dřevěný kostelík Panny Marie z roku 1177. Prý ale není původní, husité ho vypálili, pak byl po roce 1450 obnoven. Rozhodně neprošvihněte jeho návštěvu, výzdoba je skvostná. Že by mohl znovu vzplanout, o tom svědčí nápis, odkazující "debila" se zapálenou svící na prahu do patřičných míst.
Broumovské statky jsou fenoménem, usedlosti působící dojmem pevnosti byly bohaté a prosperující. Až do odsunu Němců. Zachováno jich zůstalo málo a to jen povětšinou jen díky zájmu „luftáků“, ti si majetku cení víc než mnozí místní. Na adresu odsunutých - Broumovsko bylo nácky prolezlé, po odtržení Sudet proti rozvášněným henleinovcům a ordnerům muselo zasahovat vládní vojsko a četnictvo.
Statky a kostely navržené Dientzenhoferem jsou rozesety po celé kotlině.
Gloria Wambierzyce, dříve Albendorf
Na to, že jsou poutním místem, působí ošuntěle. Hlavní chrám Matky Boží z počátku 18. století nese tíhu poutí, bohoslužby jsou tu co chvíli. Městem prochází figurální Kalvárie, po okolních vrších nazvaných biblickými jmény - Tabor, Oreb - stojí další svatostánky, betlémy, kapličky. O mariánských svátcích tu není k hnutí. Proslulý je pohyblivý betlém.
Až sem putovala z Ratibořic babička, která pocházela z Dobrušky. Na Bělidlo přijela v roce 1820, Barunka ratibořické dětství opustila asi po 10 letech. Vambeřice se dříve jmenovaly Albendorf, česky zkomoleně Valbeřice, své jméno v polštině dostaly teprve po válce, když sem přišli Poláci.
