Hlavní obsah
Příďové dělo křižníku Aurora ohlásilo v roce v roce 1917 zahájení útoku na Zimní palác a počátek bolševické revoluce. Foto: Vratislav Konečný

Petrohrad, město carů a careven, ale také V. I. Lenina

Rostlo pozvolna město nazvané po caru Petru I. Vydupáno z bažin plných komárů, postaveno na dubových pilotech za nelidských podmínek stavitelů, které chodil imperátor trestat, neboť se mu zdálo že dělají pomalu. Život ruského nevolníka byl bez ceny, car se chtěl vyrovnat obdivované Paříži.

Příďové dělo křižníku Aurora ohlásilo v roce v roce 1917 zahájení útoku na Zimní palác a počátek bolševické revoluce. Foto: Vratislav Konečný
Petrohrad, město carů a careven, ale také V. I. Lenina

Pevností to začalo

První vyrostla úchvatná Petropavlovská pevnost, květen roku 1703 byl datem začátku stavebních prací. Během staletí vyrostlo na březích Něvy jedno z nejkrásnějších měst světa, s rozlehlými paláci, velkolepě řešenými parky, protkané desítkami vodních kanálů, takže se Petrohradu říká právem Benátky severu.

Vše je tu typicky ruské, balšoje, pompézní, monumentální. Nynější pětimiliónová aglomerace byla ale také jednou z nejzkoušenějších, to když se k ní vydaly v roce 1941 německé armádní svazy skupiny Sever pod vedením polního maršála von Leeba.

Město tehdy neslo jméno vůdce bolševické revoluce Lenina, jeho blokáda trvala od září 1941 do ledna 1944. Zemřelo asi půldruhého miliónu lidí hlavně v důsledku vyčerpání a hladem, zničeno bylo mnoho objektů. Ale nevzali se.

Já na to mám!

Město bylo problematické již od počátku, na severu u chladného Baltu se šlechtě ani generalitě žít nechtělo. Car Petr ale vydal příkaz a veškeré diskuse padly. Město tu bude a vy tu budete bydlet!

Devět let po zahájení stavby již bylo obydleno přes tisíc domů, sídlil tu dvůr a carská rodina, takže nikdo nemohl protestovat. Car obdivoval výstavnost západních metropolí, zvláště Paříže, chtěl ukázat, že imperiální Rusko si může podobný přepych dovolit. To sice mohlo, ale za obrovských investic, kde Petrohrad byl výstavní skříní, ale opravdu přepychovou. Na konci carova života tu bydlelo přes 100 tisíc lidí, duší, jak říkají Rusové.

Nátlaku na poddané používaly k dosídlení města i carevny Anna Ivanova Kuronská a Alžběta Petrovna, za její vlády postavil italský architekt F. B. Rastrelli Zimní palác (obrazárna Ermitáž) a Smolný chrám.

Chytrá Kateřina

Zatímco předchůdci sankcionovali, šla na to Kateřina II.  z jiné stránky, ekonomickými pobídkami. Budeš tu bydlet, dostaneš na čas nebo na věky výhody. Na to se slyší nejlépe, a tak se zájemci hrnuli.

Město se dostalo na vrchol mezi evropskými metropolemi. Tisíce dubových kůlů nesly paláce jejich oblíbenců, kníže Orlov si nechal postavit Mramorový, proslulý milenec Potěmkin Tauridský palác.

To už stálo přes 4000 domů, duší tu bylo na 200 tisíc, hlavně obchodníci a kupci, k tomu početné služebnictvo.

Samá nej

V Petrohradě uvidíte nejkrásnější chrámy Ruska, i nejsevernější mešitu Evropy, nejvíce mostů, prý přes 500, množství soch, široké bulváry, muzea, samozřejmě Auroru, křižník legendu, o jehož výstřelu vedoucímu k zahájení bolševické revoluce se vedou spory. Lenin tu zahájil tažení světové revoluce.

V Petrohradě je i řada hřbitovů, jsou tu pochovány nejpřednější osobnosti Ruska, po válce tu stopy nenajdete, vše je opraveno. Město je krásné, ale drahé. Po letech izolované Rusko, vděčné za každou návštěvu zpoza opony, si velmi rychle zvyklo na peníze, pro cizince jsou sazby všude o  dost vyšší. Ani personál není místy nejpřívětivější, platí to v hotelech, restauracích i v památkách.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků