Hlavní obsah
Režisérka a šéfka souboru opereta/muzikál Gabriela Petráková. Foto: David Velčovský

Opereta nemusí být zakonzervovaný žánr, říká Gabriela Petráková

Pár dní před premiérou operety Čardášová princezna, která bude uvedena v režii Lumíra Olšovského na scéně ostravského Divadla Jiřího Myrona 17. ledna, poskytla rozhovor šéfka souboru opereta/muzikál Národního divadla moravskoslezského Gabriela Petráková.

Režisérka a šéfka souboru opereta/muzikál Gabriela Petráková. Foto: David Velčovský
Opereta nemusí být zakonzervovaný žánr, říká Gabriela Petráková

Co si slibujete od Čardášové princezny a od hostujícího režiséra Lumíra Olšovského?

Čardášová princezna patří u nás v Čechách k operetním stálicím, podobně jako v opeře Prodaná nevěsta, nebo v baletu Labutí jezero. Myslím, že takový titul by se měl pravidelně vracet na jeviště každého operetního souboru. Zároveň jsem přesvědčená, že i k poměrně zakonzervovanému žánru, jak je velmi často opereta vnímána, existuje inscenační a interpretační klíč, jak dílo aktualizovat a přiblížit směrem k divadlu jedenadvacátého století, aniž by byla porušena operetní forma. Možná právě proto při výběru inscenačního týmu padla volba právě na režiséra Lumíra Olšovského. Našim společným záměrem je inscenovat živé a zábavné, inteligentní a profesionální divadlo.

Proč padla volba právě na Lumíra Olšovského?

Původně jsem Čardášovou princeznu měla režírovat já. Tentokrát jsem však nepodlehla zajímavé nabídce, protože Čardášová princezna patří k mým nejoblíbenějším titulům, a dala jsem víc na svou „babskou“ intuici. Čardášová princezna je téma naskrze ženské. Nicméně to, co tvoří příběh hlavní představitelky Sylvy Varescu zajímavým, je celý ten mužský svět kolem, který ji obklopuje a nutí jednat. Mužský element je zde paradoxně dominantní.  Dalším aspektem je velmi vyvážený poměr náročných hudebních čísel a dramatických situací. Chtělo to režiséra muže, který rozumí atributům hudebního divadla. Lumír se souborem operety a muzikálu spolupracuje již podruhé. A na jaře nás čeká další premiéra, tentokrát muzikálového autorského thrilleru Fantom Londýna.

Vím, že máte za sebou také pěknou řádku režií. Jak se pracovalo na inscenaci Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť a jaké jsou ohlasy na tento muzikál?

Rozhodně nepatřím mezi režiséry, kteří chrlí premiéru za premiérou, tak ta řádka není zase tak dlouhá. Ale práce na každé inscenaci byla vždy pěkná, to máte pravdu. Nejraději vzpomínám na spolupráci s Alainem Boublilem a Marií Zamorou na muzikálu Marguerite. To byla obrovská škola, a to jak profesní, tak lidská. Na takovou se nezapomíná. Josef je titul mně osobně velmi blízký. Příběh pro děti, o dětech, jejich nahlížení na svět dospělých, příběh, jehož největším poselstvím je, aby to, čemu říkáme dospělost, nezničilo to naše nahlížení na svět. Všichni jsme se moc snažili a poctivě jsme pracovali, abychom byli schopni toto poselství předat. A bylo to krásné a náročné. Já jen doufám, že se nám to podařilo. Nejhezčí zážitek pro mě byl, když moje pětiletá dcera asi týden po premiéře, na které byla, pro nás doma připravila vlastní úpravu představení, a celé nám ho v obýváku předvedla. To byl ohlas pro mě nejcennější.

Co máte v plánu režírovat v nejbližší době, na co si brousíte režisérské zoubky?

Brousím, brousím, a moc se těším. V září 2013 chystáme se souborem operety a muzikálu Offenbachovu Krásnou Helenu.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků