Článek
Režisérka a kameramanka, jež je také autorkou dokumentu Fenomén Gott zavítala do hanácké metropole a film si sama uvedla. Po osmdesáti minutách bylo dílo oceněno bouřlivým potleskem polozaplněného sálu a na režisérku byla uvalena palba otázek.
Přiznala, že film věnovala mimo jiné svému zesnulému tatínkovi, režiséru Janu Špátovi, a navázala tak na jeho dokumenty Největší přání I a Největší přání II, díla z let 1964 a 1989. Byla první, kdo měl možnost se zeptat na zdánlivě jednoduchou otázku „Jaké je vaše největší přání?“ mladých lidí, nové generace, která vyrostla již v demokracii. A odpovědi se kupodivu příliš nelišily. Největší změnu vidí ve vícero možností dnešní doby.
Špátová natáčela během dvou let ve věznicích, nápravných zařízeních, školách, ve městech, na venkovně, a měla možnost se díky kamarádky, žurnalistky a romské aktivistky Denisy Havrľové, dostat i do osady Romů. Jedna z otázek, která po promítání filmu padla, byla i, proč se režisérka zaměřila jen na mladé lidi. Sama Špátova pak odvětila, že se chtěla zeptat i starší generace, ale nebylo to již časově možné do filmu zapracovat. V dokumentu se mimo jiné objevila česká zpěvačka Aneta Langerová, nevidomá studentka konzervatoře Ráchel Skleničková či dirigent Jakub Hrůša.
V otevřené diskuzi se pak samotná režisérka přiznala, že mezi její největší přání v životě je najít ten správný balanc. Jeden z nejsilnějších momentů celého večera přišel u samotného konce, kdy se projevilo propojení filmu s realitou. Jedna z přítomných divaček se přihlásila o slovo, aby pozdravila režisérku. Ukázalo se, že se jedná o jednu z hrdinek dokumentu, jejíž scéna rozesmála většinu publika. A podařilo se jí to znovu, když přiznala, že i po zhlédnutí dokumentu o lidských hodnotách je stále tou nenapravitelnou materialistkou jako ve filmu.