Článek
Po týdnu, kdy se odpolední teploty pohybovaly okolo 15 stupňů a zemi skrápěl vydatný déšť, se počasí umoudřilo a rtuť teploměru se vyšplhala až k takřka vražedné třicítce, a tak těla sportovců přešla z jednoho extrému do druhého.
Na louce u koupaliště pořadatelé připravili potřebné zázemí. Objevilo se zde mobilní WC a vyrostly zde i dva velké stany. V jednom probíhala prezentace a následné vyhodnocení výsledků, ten druhý pak sloužil jako úkryt před sluncem, místo pro občerstvení (o to se letos zasloužila rodina Igariových) a také jako prostor pro následné posezení a zábavu, o kterou se svým muzicírováním tradičně starala kapela Černý nebožtík.
Okolo třinácté hodiny proběhla instruktáž u mapy. Tu provedl jeden z hlavních organizátorů akce, Milan Panzer st., který zároveň upozornil na obzvláště nebezpečná místa na trati. Nacházela se hlavně v její cyklistické části a to v místech, kde se cyklisté vyrovnávali se značným převýšením a nevyzpytatelným terénem v okolí přehradní nádrže Horka. Zde byl profil trati hodně náročný a o to komplikovanější, že cesty v oněch místech trpí těžbou dřeva.
Do závodu se nakonec vydalo 41 účastníků, kteří jsou děleni do kategorií podle indexu vypočítávaného podle poměru tělesné váhy a výšky. Na startu se tak ocitli "lepé děvy, vychrtlíci, chlapi a pořádní chlapi". Ani tentokráte nechyběli dva závodníci ze saského Lengenfeldu, který je partnerským městem Habartova.
Přesně ve 13.13 zazněl výstřel a starosta Habartova Ivo Zemek odstartoval souboj s časem. Účastníci zdolávali porci 150 metrů plavání, necelých 20 km na kole a následně ještě 3 kilometry běhu. Triatleti se vrhli do vln rybníka a chvíli to vypadalo, jako kdyby právě probíhalo tření kapříků. Po chvilce se však pole roztrhalo a natáhlo a u bójky, kde byl stanoven obrat, již taková tlačenice nebyla. Všech 41 borců i pod bedlivým dohledem členů JSDH, kteří brázdili rybník na loďce, vodu opustilo po několika minutách a vydalo se na cyklistickou část závodu.
Trať nenabízela žádné místo k odpočinku, závodníci museli být pořád ve střehu, neboť stoupání střídaly strmé sjezdy a navíc se část závodu odehrála i v běžném silničním provozu. Naštěstí přestože došlo k mnoha pádům, hlavně v lesní části trasy, zranění se objevilo pouze jediné - odřené koleno a pravděpodobně pochroumaná klíční kost, která zabránila borci dokončit závod.
Závěrečný běh šli v obrovském parnu mnozí takřka na krev. Během něj bylo také patrné, kdo přijel závodit a kdo si přijel zasportovat pro radost. Ti nejlepší se přiblížili času okolo jedné hodiny, ti druzí pak absolvovali závod za hodiny téměř dvě. Všichni však byli více než spokojeni s tím, že splnili motto: Přežijeme.
Po dvou hodinách bylo dobojováno a byl čas na zábavu a občerstvení. Při následném vyhodnocení se i díky "Karlovarské losovačce" dostala cena snad na všechny. Akce se povedla, další info i s pořadím a časy bude možné získat na http://www.klucizkluce.cz/index.php
