Článek
Vydejme se od černínského zámečku Humprecht plakáneckým údolím na Kost.
Místo kříže půlměsíc
Zámek u Sobotky nechal zbudovat Humprecht Jan Černín z Chudenic, má prý připomínat Galatskou věž v Istanbulu. Spíš vypadá jako větrný mlýn bez lopatek, ale s tureckým půlměsícem na špičce. Co tu dělá? Umístili ho sem v roce 1829, kdy ho vyměnili za původní kříž se dvěma vodorovnými břevny.
O Černínovi se povídalo, že byl v tureckém zajetí, nebyla to pravda, s Tureckem ho pojil prastrýc Heřman, jenž byl u sultána velvyslancem. Zámek nechal postavit Humprecht pro manželku, prý krasavici nevídanou, Dianu Marii, hraběnku de Gazoldo, která si ale v Čechách nezvykla a vrátila se do rodné Itálie.
Zůstal tu Humprecht jako hold její slávě. Postupně chátral, po Černínech patřil i rodině dal Borgo, po první pozemkové reformě ho v roce 1929 získalo město Sobotka. Přízemí a první patro tvoří uprostřed oválný sál, obtáčí je pás místností. Je tu fantastická akustika, přijeďte někdy v době koncertů, ohromí vás to. Ve druhém patře se nachází sobotecké národopisné muzeum, odtud se vychází na vyhlídkový ochoz.
Od Humprechtu se vydáme ke Střehomi. Obec mají rádi filmaři, ostatně Český ráj kulisově posloužil v mnoha desítkách filmů. Dřevěný mlýn ve Střehomi je spjat s jednou z nejhezčích pohádek, S čerty nejsou žerty. Chtěla ho získat zlá macecha Dorota Máchalová, ale pekelníky se nežertuje. Film se částečně točil ve mlýně, kuchyni si filmaři postavili na Barrandově.
Historie mlýna sahá do 17. století, poslední mlynář pan Opočenský, přímý potomek původních majitelů, ho provozoval do roku 1951. Dnes je soukromým majetkem dědiců původních vlastníků. Takže respektovat soukromí a nedožadovat se buchet a ohřátí u pece.
Po červené se vydáme krajinou, kterou milovali třeba sobotecký rodák básník Fráňa Šrámek (1877 - 1952), který se vydával do údolí Plakánku na botanické výpravy, rád tu také houbařil a koupal se v rybnících. Občas ho doprovázeli Karel Čapek nebo Jaroslav Seifert, krajinu si zamilovali i Cyril Bouda nebo Vladimír Komárek.
Kouř štípal do očí
Plakánecké údolí, do něhož se vnoříme, je jedním z nejhezčích v oblasti. Plakánek provází několik sladkobolných pověstí, jméno zřejmě získal podle štiplavého kouře z milířů na dřevěné uhlí.
V roce 2015 tu vybudovali naučnou stezku, má 11 zastavení. Je to poklidná, nenáročná procházka, i třeba s kočárkem.
Strohá Kost
Po asi třech kilometrech se vynoří mohutná a strohá Kost. V čerchmantské pohádce si hrad zahrál také (především hradní kuchyně, okno do vězení).
Sice ho najdete zimně zavřený, ale prohlídka jedné z nejznamenitějších pevností se dá telefonicky domluvit. Hrad, který uvidíte, až do něj téměř vrazíte, byl založen před rokem 1349. Je tu několik prohlídkových okruhů, rodové sbírky Kinských, kterým patří, zbraně, mučírna, kuchyně. Areál tvoří palácové budovy, Bílá a Červená věž, kaple P. Marie, pivovar.
