Hlavní obsah
Chtělo-li svobodné děvče vědět za koho se provdá, natrhalo v předvečer svátku Jana Křtitele devatero kvítí – mezi to patřila i chrpa Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Na svatého Jána, otvírá se létu brána aneb Jak naši předkové slavili čarovnou svatojánskou noc

Svátek sv. Jana Křitele (24. června) připadá na dobu letního slunovratu. Podle pohanských představ vyvěraly na povrch magické síly země, neboť slunce obracející se na své pouti oblohou, ztrácelo toho dne nad nimi moc. Odtud pramenila i řada pověr a zvyků, které souvisely s tímto prastarým svátkem.

Chtělo-li svobodné děvče vědět za koho se provdá, natrhalo v předvečer svátku Jana Křtitele devatero kvítí – mezi to patřila i chrpa Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Na svatého Jána, otvírá se létu brána aneb Jak naši předkové slavili čarovnou svatojánskou noc

Svatojánská noc a slunovrat

Dvacátého prvního června nastává doba slunovratu, což byl den, kdy slunce dosáhlo vrcholu své roční vlády a pomalu začínalo slábnout. Zároveň tímto dnem začínalo léto, čas tepla, plodnosti a naděje v bohatou úrodu.

Původ slavení pochází z dob pohanských, kdy si naši předci všimli, že tímto dnem ztrácí slunce svou moc, a proto se snažili slunci nějak pomoci v získání či doplnění jeho slábnoucí moci. Slunce hrálo vždy velmi důležitou roli v jejich životě. Slunce díky svému světlu a teplu vládlo zemi přes den a noc podle představ našich pohanských předků skrývala mnohá tajemství.

Vzhledem k výjimečnosti svatojánské noci se mělo za to, že ožívají tajemné síly a země vydává své poklady. Rozestupovaly se skály a otevírala země. K nalezení takového místa bylo zapotřebí nalézt kvetoucí kapradí.

Takzvaný starý slunovrat se slavil o pár dní později, jako svatojánská noc z 23. na 24. června. Zapalovaly se svatojánské ohně, přes které skákali mladí i staří pro udržení zdraví, nad kouřem z ohně se nakuřovaly byliny a ty se pak zavěšovaly v domě pro ochranu a žehnalo se jimi dobytku a polím. Popel z posvátného svatojánského ohně se odnášel na pole a do sadů, kde se jím rituálně pohnojila půda.

Čarovné koření

Během svatojánské noci se také sbíralo devatero bylin. Devatero svatojánských bylin nemělo pevné určení, měly se ale sbírat na devíti různých místech; posvátné číslo devět je totiž číslem výjimečné síly a moci. Mezi svatojánské byliny patřilo v první řadě kapradí, které v tuto noc vykvétá a modře světélkuje a z jehož výtrusů se uhněte takzvaný lesní vosk působící jako silné afrodiziakum. Důležitou svatojánskou bylinou byla také třezalka, která roní krev svatého Jana.

Chtělo-li svobodné děvče vědět za koho se provdá, natrhalo v předvečer svátku Jana Křtitele devatero kvítí – kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialku a zvonek a to aniž by přitom promluvilo nebo se ohlédlo. Večer si devatero kvítí dalo pod polštář a ve snu se ji prý zjevil její vyvolený.

Studánky se zdobily květinami

Velice důležitou úlohu hrála také voda. Prameny a studánky pod ochranou staroslovanské bohyně Vesny jsou vstupem do jiného světa, světa přírodních bytostí a duchů. Studánkám se věnovala zvláštní pozornost, vyčistily se a ozdobily květinami s pěkným poděkováním. Často také studánky dostávaly dary: mince, korálky, sošky dokonce i zlato.

V předvečer svatojánské noci se lidé vypravovali k prameni, který obdarovali a odnesli si jako drahocenný dar zázračnou vodu. Noční koupel ve studánce zaručovala zdraví a ochranu před uhranutím, a projít se v ranní rose po východu slunce následující po svatojánské noci bylo nutností!

Pranostiky našich babiček napoví

Na svatého Jána, noc není žádná.

O svatojánské noci si dny podávají ruce.

Do svatého Jana se dny prodlužují, po svatém Janu krátí.

Od svatého Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku.

(Zdroj: Rok ve svatojánu (Eva Francová) a knižní archiv České tradice)

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků