Článek
Jednou jsem takhle seděl v kavárně se šálkem kávy a pozoroval ruch na bulváru s výhledem na Pantheon. V tom za oknem proběhla skupina studentů, za nimi v šiku těžkooděnci, pak dlouho nic a nakonec uřícený kulhající policista.
Za oknem poklidné kavárny tlumící uliční ruch to byl zvláštní pantomimický výjev. Nicméně vedl k zamyšlení, zda sociální postavení francouzských studentů s řadou výhod je tím hlavním důvodem k demonstracím na rušné Saint-Michel.
Mnohem úsměvnější byl na bulváru květnový karneval. Zúčastnily se jej extravagantní skupiny mladých lidí, travestitů, homosexuálů a přiživila se na něm i jedna levicová strana. Nespoutaným veselím symbolizovaly národní heslo - volnost, rovnost, bratrství. To vše za doprovodu kapel a polonahých tanečnic usazených na korbách mohutných tracků.
Po takovém mumraji člověk nakonec zatouží po osvícenější podívané. Najde ji na plotu Luxemburské zahrady. Desítky fotografií z dílny uměleckých fotografů nebo reportérů bez hranic vás ohromí svou originalitou, naturalismem i krásou.
Měl jsem štěstí na dílo reportérky bez hranic Alexandry Boulat, která zasvětila svůj život světu konfliktů. Nedávná výstava in memoriam v paláci Petit Palais vypovídala o jejím hrdinském životě a přínosném díle - viz zde.
Jakýmsi meeting pointem turistů i mileneckých párů na Saint-Michel je fontána v blízkosti Seiny. Svými čtyřmi sochami představující Moudrost, Schopnost, Spravedlnost a Střídmost umravňuje to rozverné mládí kolem.
Odtud je všude kousek – na večeři do uliček Latinské čtvrti, na jazz koncert do Caveau de la Huchette, na pěší most Pont des Arts k meditaci, nebo jen tak na kávu do věhlasného Café Le Procope.
