Článek
Historie masopustního reje na Míčově sahá do padesátých let minulého století. "To se scházely maškary pravidelně a masek bylo více než sto. Obcházely domky a také se vozily na sedláckých vozech do okolních vesniček, jako byl Rudov, Zbyslavec, Jetonice, Míčov, Sušice a Slavkovice," zavzpomínal Milan Kosina z Míčova. V období 1968 a v době normalizace, až do roku 1978, se maškary nekonaly.
„Se založením TJ kopané na Míčově se sportovci rozhodli, že obnoví tradici masopustního průvodu. Od té doby chodí maškary pravidelně, ale jenom to omezily na Míčov a Sušice. Ostatní vesničky jsou daleko od sebe a v současné době je tam více chalupářů, než trvale přihlášených občanů. Hned při první maškaře na Míčově bylo tolik sněhu, že jsme si mysleli, že ani nepůjdeme. Jinak v posledních letech je sněhu pomálu. Zpočátku chodila více než stovka masek a mnoho atrakcí," sdělil hlavní organizátor akce Jaroslav Svoboda.
Maškarní průvod se řadil před hospodou a šel k poslednímu stavení, kde majitelé medvědů probudili svoji zvěř, zahrála se jim písnička Motyka – sekera a ošetřovatelé je vyvedli ze stodoly a tím začal maškarní průvod. Chodí se od domu k domu, kde se zahraje písnička na přání, něco popije, třeba slivovice na zahřátí, zají se masopustními kobližkami, uzeným, sekanou a mnohým dalším.
Maškarní masky prováděly různou taškařici na domácích obyvatelích, holily muže i ženy, stříkaly vším, co měly po ruce, a prováděly mnoho dalších legrácek. Paní Jaroslava Moravcová, jedna z místních obyvatelek obce Míčov, vše nestačila zvládnout a lazebníci ji museli trochu upravit, aby na večerní bál byla krásná. Nabízela se různá uzenina jako vyžický ovar, dančí sekaná a další pochutiny. Jednou z atrakcí byla jízda se starou pražskou tramvají. Průvod provázela kapela Josefa Pecky.
Na maškarní rej se také přijela podívat slečna Jana Sucha z daleké Sibiře, z města Jakutsk. "U nás nic takového se nekoná, vidím to prvně a je to krásná zábava," řekla.
Obcemi prošlo nejméně na 65 masek a ukončení bylo na místě, odkud se vyšlo. Cestou radní zjistili, že kominický učeň nekonal své řemeslo. Proto na závěr zde radní přečetli a vynesli rozsudek: "Kominický učen vymetal spíže a zcizoval klobásy, nevěnoval se řádně svému řemeslu, ohlížel se za kde jakou sukní, nečistil komíny, kde jako pannu o věneček připravil, do chrámu modlit se nechodil a v hospodě karty hrál. Proto se odsuzuje k trestu zastřelením místním myslivcem."
Paní hostinská, když se dozvěděla, že zastřelili jejího milovaného kominíčka a nesou jí ho ukázat. Ihned běžela pro životabudič a svého milovaného kominíčka oživila. Tím končí maškarní rej na Míčově a večer se tančí v místním sále v maskách až do roztrhání těla.
