Hlavní obsah
Komentáře není třeba Foto: Vratislav Konečný

Matttoniho Kysibl už není, lázeňské ruiny ale pomalu ožívají

Pravobřežní nábřeží Ohře připomíná kulisu válečného filmu, v hlavní i vedlejších rolích jsou budovy někdejších proslulých Lázní Kyselka. Známy byly pod názvem Kysibl, německy Bad Gießhübl. Lázně nedaleko Karlových Varů vděčily za svůj rozmach proslulé Mattoniho minerálce.

Komentáře není třeba Foto: Vratislav Konečný
Matttoniho Kysibl už není, lázeňské ruiny ale pomalu ožívají

Ale než přišel Heinrich Mattoni, stály tu již lázně postavené v letech 1826 – 1834 manželem majitelky panství Wilhelmem von Neubergem. Do širšího povědomí se Kysibl dostal roku 1852, kdy sem přijel na návštěvu řecký král Ota I., na jeho počest pojmenovali hlavní zřídlo.

Poté se na scéně objevuje nový nájemce pramene (1867), český podnikatel italsko-německého původu Heinrich Mattoni. Za ním vystoupáme do jeho muzea, v opravené budově Löschnerova pavilonu, nesoucí jméno lékaře, s nímž Mattoni podnikal.

Vila postavená v alpském stylu shlíží na mohutný závod Karlovarských minerálních vod, kde se stáčí a expeduje minerálka s orlem, který nás ve své olbřímí rozepjaté pozici občas oblažuje v širé krajině podle  silnic.

Jak šla minerálka do světa

V muzeu se dozvíte vše, ale chce to udělat si na návštěvu více času, kromě hmotných exponátů je tu množství textu objasňující nejen Mattoniho roli v obchodu s vodou, jeho osobní i veřejný život, ale i osud lázní.

Součástí expozice je i krátký film o slavné minerálce a její cestě do světa.

Do hořkého konce

Mattoni musel být tvrdý podnikatel, nikdo mu cestičku neumetal. Dotace ještě nebyly vynalezeny, proto bylo podnikání buď vítězné, nebo krachující. Snažil se být nejlepším, a šlo mu to. O to je tristnější, kam to jeho následníci dotáhli. Dokázali položit lázně, protože jim nepatřily, byly všech, a tudíž ničí.

Mattoni zakoupil lázně od Černínů z Chudenic, kteří je vlastnili po Neubergovi. Z dobových fotek vidíte tu noblesu, kočáry, cylindry, paraplíčka, klid na korzu. Postavil novou kolonádu, restaurace, vodoléčebné pavilony, zastřešil “Otův pramen“, postavil reprezentační „zámeček“, lanovou dráhu, rozhlednu na Bučině, budovy stáčírny…

Do Kysibelu přivedl železnici, aby povozy nerušily lázeňské hosty. Po jeho smrti lázně už tolik neprosperovaly, ale stále měly dobrou úroveň.

Jeho potomci drželi majetek do skončení války. Když se díváte na dobové obrázky a vidíte ty rozvaliny u řeky, jde z toho smutek.

Po válce tu byla ozdravovna pro řecké děti repatriované před občanskou válkou. Poté z Lázní Kyselka stát zřídil dětskou ozdravovnu a s Kysiblem to šlo z kopce.

Divoká privatizace

Péče se provozovala do roku 1990. Pak přišla divoká privatizační léta, majetek se používal jako zástava neexistujících firem, v jejichž čelech stáli i mnohonásobně trestaní lidé.

Nepsal se rok 1945, ale o padesát roků více. Měl tu stát obrovský zábavní park, safari, západočeské Las Vegas. Nestálo nic, jen se řítilo a padalo. Naštěstí se  v roce 2013 ustavila Obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka, jejímž základním posláním je záchrana, obnova a následná ochrana památkově chráněného areálu bývalých lázní.

Zasanovala rozpadající se budovy, opraven je bytový dům Stallburg. V únoru 2015 kompletně zrekonstruovali Löschnerův pavilon. V červenci 2016 v něm otevřeli Mattoni muzeum.

Kyselka se zvolna nadechuje...

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků