Článek
Ruina ho inspirovala k napsání básně, sloužící později pro libreto opery Tannhäuser. Střekov se ale zalíbil i Máchovi, Goethovi, ale unesen jím byl i Karel May. Střekov je vyhlídkovým protipólem zámečku Větruše na protějším břehu Labe.
Ruiny jsou sice rozsáhlé, ale uvnitř toho moc neuvidíte, slouží jako výletní místo a možnost dobrého občerstvení v restauraci a vinárně s nádherným výhledem na labské údolí.
Ač nebyl pevností, stále ho dobývali
Hrad roku 1316 založili jako strážní při Labi, na stavbě se dohodl Jan Lucemburský s pražským měšťanem Peškem z Veitmile. Posléze král léno přenesl na Vartemberky, v 15. století se tu usadila posádka z nedaleké Míšně, což Václav IV. nelibě nesl, nakonec Střekov připadl Lobkowiczům, kteří ho znovu vlastní.
Při husitských válkách se tu ukrývaly jeptišky z kláštera v Teplicích a roudnický probošt. Mnohokrát byl dobýván, i když primárně nesloužil jako pevnost, posádka se v něm udržovala. Tak na něj útočili Švédové, Sasové, roku 1658 ho vypálili a zůstaly jen holé zdi. V sedmileté válce posloužil jako ukryt pruským vojskům před Chorvaty.
Těch několik místností, které jsou prohlídkové, slouží jako stálá expozice dějin, ale také k aktuálním výstavám.
Požár pro prezidenta?
Od 19. století láká zřícenina stále více návštěvníků. Restaurace funguje od roku 1830, jako turistický cíl začal sloužit na počátku minulého století.
Traduje se, že při plánované návštěvě prezidenta Novotného zapálili úlisní úředníci v podhradí poplužní dvůr, aby mohli na zlikvidovaných ruinách vytvořit parkoviště. Socialistický Antonín se tak dostal téměř do hradu, ale o této podlézavosti asi nevěděl.
Ústecká šibenice
Když vyrazíte na zámeček Větruše, nezasekněte se pouze na vyhlídkové terase nebo v restauraci, po pár stech metrech po značené trase se dostanete na místo, kde stála městská šibenice. Hrdelní právo mělo ve středověku svá přísná pravidla, na kruhové podezdívce, kde stojí kříž, stávala nejen šibenice, ale také se tu stínalo, upalovalo a lámalo kolem.
Větruše byla zvána Soudním vrchem, vedla k ní Soudní cesta, popravovalo se tu od roku 1547, kdy sem přenesli exekuční místo z Červeného vrchu. Pro místní to bylo přenáramné divadlo, byť ve středověku mělo Ústí málo přes 1000 obyvatel a kata si půjčovalo z Litoměřic, hrdelní právo bylo městu odňato v 18. století. Za tu dobu skončilo rukou kata asi 20 lidí.
Za klidem na Blansko
Z Větruše se posuneme po toku Labe do kopců na levém břehu. V lesích narazíte na zříceninu Blanska, půvabnou hlavně na jaře při kvetoucích ovocných stromech a zpampeliškovatělých loukách. Blansko vystavěli na sklonku 14. století Vartemberkové.
Na panství se vystřídala řada majitelů, za třicetileté války byl poničen a skončil jako ruina. Zachovalo se ale dost zdiva a několik místností. Na odpočinek s knížkou a vyvenčení psa je to naprosto ideální místo. Stranou civilizace, zelená kolem, modrá s bílou nad hlavou...
