Článek
V nadmořské výšce šest set metrů, stranou civilizace se po projití dřevěnou bránou zvanou tori rázem ocitnete v jedinečném místě připomínajícím většině z nás tolik vzdálenou (a nejen počtem kilometrů) japonskou kulturu.
Dvacet let budoval majitel zahrady Jakub Kurowscy s manželkou Sylwií na ploše jeden a půl hektaru malý ráj v japonském stylu. Na pozemek zahrady přivezl ze svahů Krkonoš 50 tisíc tun kamene – jen pro srovnání sám říká, že Titanic prý vážil o pět tisíc tun méně – a rozmístil je tak, aby spolu se sedmi rybníčky, potůčky, vodopády a také šesti stovkami keřů, jehličnanů, listnáčů a trvalek vytvořily jeden zahradní celek.
V centrální části zahrady Siruwia, která byla pro veřejnost otevřena zhruba před rokem, vás téměř vzápětí po vstupu zaujmou dva vodopády spojené s rybníčkem, v němž samozřejmě plavou japonští kapříci.
První, šestimetrový vodopád symbolizuje muže a voda z něj divoce padá přes vyčnívající kameny, druhý vodopád připomíná ženu, je užší, má mnohem mírnější tok a voda v něm proudí velmi zvolna.
Stromy, keře, rostliny, vodu a kameny doplňují mosty, altány, svítidla a vše je zakomponováno v souladu s principy a pravidly japonské zahrady – každý prvek zde má své pevné místo a opodstatnění.
Nejkrásnější je zahrada určitě v době květu desítek rododendronů a azalek, ale objevovat a hlavně relaxovat se tu nabízí i v létě, a odradit by vás neměl ani případný déšť.
A pokud vám bude během návštěvy Siruwie přát počasí, můžete odpočívat na četných lavičkách a podle libosti si vychutnávat neopakovatelný kout polských Krkonoš.
Po prvním okruhu celou zahradou se jistě vydáte znovu k místům, která vás zaujala při pohledu zdálky nebo tom detailním. Vždyť například s kvetoucí barotou rukávovitou, která je vedle banánovníku považována za největší bylinu světa, a proto dostala přezdívku "dinousauří žrádlo", se běžně určitě nesetkáte.
Věřte ale, že i při opětovném procházení objevíte další krásy, od nichž nebudete moci oči odtrhnout.