Hlavní obsah
Hluboká oddanost Valerie od Jana Saudka z roku 1989 Foto: Jan Saudek

Jan Saudek obohatí výstavu v Malostranské besedě o své ručně malované obálky a intimní korespondenci

Fotograf a malíř Jan Saudek se rozhodl poslední dva týdny své výstavy Odhalení v pražské Malostranské besedě představit veřejnosti své pověstné ručně malované obálky, ale také soukromou korespondenci.

Hluboká oddanost Valerie od Jana Saudka z roku 1989 Foto: Jan Saudek
Jan Saudek obohatí výstavu v Malostranské besedě o své ručně malované obálky a intimní korespondenci

K rozhodnutí vystavit tyto velmi osobní věci vedlo Jana Saudka poznání, že lidé stále častěji na různých aukčních serverech neobchodují jen s jeho fotografiemi, obrazy, ale právě také s jeho korespondencí.

„Už se neobchoduje jen s mými fotografiemi a obrazy, ale také s dopisy. Nerozumím těm, kteří něco tak osobního prodávají. U těch, co kupují, je pak zvláštní, že jsou ochotní zaplatit za věc, která byla určena úplně někomu jinému. Možná tím, že sám tyto dopisy ukážu, postarám se o to, aby obchod s nimi nebyl tak výnosný,“ říká Jan Saudek.

Pro Jana Saudka vždy byly dopisy cestou, jak si druhého získat, jak si ho naklonit, jsou jedním ze způsobů, jak okouzlit ženu, ale zároveň jsou jeho – byť velmi často jednostranným – spojením se světem. A také jsou místem, kde se svěřuje se svými, velmi často erotickými sny a touhami.

Jak sám podotýká: „Dopisy píši desítky let a napsal jsem jich tisíce ženám, vydavatelům mých knížek, kupcům a obdivovatelům, i když odpovědi zpravidla nepřicházejí." 

Ukázky z vystavované korespondence:

„Asi Vás ztrácím: není mi z toho dobře. Ale má-li se to stát, musím Vám ještě přiložit kopii, kterou jsem Vám slíbil – to proto, abyste nemyslila, že umím jen hýřit a povrchně žvástat – podobně jako Vy (a jako každý): já mám víc fazet – a tam je popsána jedna z nich...”

„Po celé ty předlouhé kratičké chvíle beze spánku nemohu jinak než myslet na Tebe: na horký proud vědomí, který spojuje mou touhu až ku břehům zapomnění, na krůpěje lásky, na ručeje potůčků spěchajících po úbočí hor – na šílenství nocí a dní, na šachovnici černých večerů, kdy vlahý vlhký vítr cloumá mou okenicí, a na matné bílé světlo Tvých sametových stehen v plyšových závěsech temné noci – tak dávno, tak dávno…”

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků