Článek
Jde o každoroční připomenutí utrpení, které v jáchymovských, slavkovských a příbramských uranových dolech prožívali političtí vězni v letech 1949 až 1964.
Byli to naprosto bezúhonní a čestní občané, které však komunistický režim považoval za nebezpečné. Proto se rozhodl je zlikvidovat. Šlo především o katolické kněze, dále představitele inteligence, učitele, úředníky, studenty, vojáky ze západní fronty, podnikatele, živnostníky a rolníky, kteří byli režimu překážkou při zakládání zemědělských družstev.
Protože tyto čestné a statečné občany nešlo kriminalizovat podle platných zákonů, přijal režim speciální zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky. Tento zákon se stal nástrojem teroru komunistické moci. S jeho pomocí bylo vyneseno a vykonáno 230 rozsudků smrti, a desetitisíce nevinných lidí bylo uvrženo do vězení nebo pracovních táborů.
Už v září 1945 obsadila jáchymovské doly Rudá armáda na přímý příkaz Stalina, i když byla za demarkační čárou a patřila do zóny USA. Československý parlament pak přijal na jeho žádost v listopadu zákon, podle kterého celá zásoba uranu, z jednoho z největších uranových ložisek na světě, byla darována SSSR. Pod vedením ruských odborníků byla těžba stále rozšiřována, počet dolů dosáhl 20.
Němečtí váleční zajatci, kteří zde v počtu asi 12 tisíc pracovali od roku 1945, byli na jaře roku 1949 nahrazeni českými politickými vězni, kteří v hrůzných podmínkách, často překonávajících poměry v německých koncentračních táborech a bez jakýchkoli ochranných pomůcek těžili uran pro Sovětský svaz. Každý druhý až třetí den odjížděl do SSSR nákladní vlak plný uranové rudy vytěžený našimi vězni.
Z těchto tisíců vězňů zbyl do dnešních dnů již jen hlouček pamětníků, roztroušených po celém světě. Mnozí z nich se každoročně scházejí v Jáchymově, nejen aby uctili památku spoluvězňů krutě zde umučených, ale aby také hlasitě připomínali dnešní generaci, že svoboda není dána jednou provždy. Byla pro nás vybojována za nezměrnou cenu. Proto si jí musíme vážit a bedlivě ji střežit.
