Článek
Z ochozu vysoké válcové věže se vám naskytne pohled ze tří čtvrtin vábný, výsek přímo do roviny je tristní.
Okolní zelené kopce podkrušnohorského předhůří kolem obce Místo, v jehož katastru zřícenina Hasištejna leží, jsou plné svěžestí. Východní směr je zatarasen chladícími věžemi prunéřovské elektrárny a nevábnou vyhlídkou na povrchovou těžbu.
Chudý písař si vypsal bojem jmění nebývalé
Hrad, který střežil obchodní stezky z Německa přes hory, byl ve vlastnictví mnoha majitelů. V hospodě na nádvoří, kde se točil již zmíněný díl z majora Zemana, uvidíte na stěnách jejich erby.
Pro Jana Lucemburského ho nechal postavit Bohuslav Boreš, který založil Osek u Duchova. Jako značná část královských hradů skončil i Hasištejn za vlády Václava IV. v zástavě, získal jej po tříměsíčním obléhání nejvyšší královský písař Michal Chudý za věrné služby koruně.
Hrad byl přestavěn, modernizován v obranných prvcích. Jak patrno, psaní se vyplácelo, Chudý zbohatl, koupil u Mělníka ves Lobkovice a základy jednoho z nejvlivnějších rodů byly na světě.
Goethe, kam se podíváš
V době plné slávy byly okolní kopce asi holé, hrad musel působit velmi impozantně, ten samý dojem máte i dnes, věž s rozhlednou ční vysoko nad okolí, obklopena pásem hradeb.
Při příchodu pod hrad zaujmou na krákorcích vyčnívajících ze zdi vytesané figury a dvě desky opěvující J. W. Goetha. Německý poeta za sebou trousil stopy po celém Česku, na jeho pobyt narazíte na různých místech, nacoural toho v království dost.
A ten měl čtyři syny...
Lobkovic Mikuláš II., majitel Hasištejna, nadělal velké jmění, po jeho smrti v roce 1462 měli potomci značnou sumu do začátků. Za nezletilce hrad spravoval strýc Jan Popel – Popel jsem a popel budu mají Lobkovicové jako rodové heslo.
Nejvýznamnějším z rodu byl Bohuslav Hasištejnský (asi 1461-1510). Hodně cestoval, psal, na hrad za ním jezdili vzdělanci. Jeho knihovna čítala na 800 svazků.
Chtěl se stát olomouckým biskupem, ale nevyšlo mu to, tak se věnoval Hasištejnu. Staré opevnění dělům nestačilo, jeho zásluhou stojí okrouhlá věž, nedaleko hradu nechal zbudovat předsunutou pevnost. Po jeho smrti přešlo panství mezi zbývající bratry, nakonec ho konfiskovala 1606 královská komora. Učencův hrob zatopila přísečnická nádrž.
Hasištejn pustl, podepsala se na něm i třicetiletá válka a nakonec se stal stavebním materiálem pro široké okolí.
Nebýt továrníka Karsche, asi bychom se dnes na čmoudily v údolí nedívali. Mecenáš sklonku 19. století doslova vyhrabal hrad ze sutě, nechal obnovit a zpevnit zdivo, z věže se stala rozhledna a nově otevřená hospoda u jejího úpatí byla vyhlášená. V 70. letech minulého století vyhořela, ale stojí znovu a láká návštěvníky zrovna jako hrad na prohlídku a časté kulturní akce.
