Článek
Krajina Středohoří je panskými sídla nabitá, končí až Střekovem, pnoucím se na vysokém kopci u Ústí nad Labem. Napočítáte jich tu šestnáct.
Klevetný Klapý, se zajícem v erbu
Cesta na Házmburk, místní mu říkají roztomile Hanšpurk, od parkoviště nad obcí Klapý není nijak fyzicky náročná, stoupání je i přes zdánlivě vysoký kopec značně povlovné. Stezka se kroutí a vine mezi náletovými dřevinami, porost je značně hustý, výhledy prakticky až do půlky kopce žádné nejsou. To krásno, pro které sem šlapete, je patrno až z vrcholu, ale stojí za tu námahu.
Projdete hradní fortnou, hned naproti čeká pokladna a občerstvení, kávička nebo něco jiného bodnou. Pak již můžete vystoupat podle čedičových sloupů, z nichž stavbu zbudovali, na vyhlídkovou Bílou věž, sloužící jako rozhledna. Ze šlechtického sídla zbyly jen dvě věže, druhá se zove Černá, a část hradeb.
Sídlo i s podhradím zaniklo po husitských válkách, v 16. století už zbyla na kopci jen rozvalina. Hrad ale husité nedobyli, katoličtí Zajícové jej drželi pevně. Velitel polních vojsk zeman Žižka aspoň vydrancoval blízké Libochovice. Hrad obléhali potřikráte, marně. Prý se uvažovalo o tom, že pro nedobytnost sem převezou chrámový poklad ze svatého Víta v Praze. Kališníci by ho dokázali rychle rozpustit, kdyby ho dostali. Házmburk ale zpustošila roku 1469 uherská vojska Matyáše Korvína, při vzpouře proti Jiříkovi z Poděbrad.
Hrad vznikl nad obcí Klapý kolem roku 1270, postavit ho nechali Lichtenburkové, vlastnil ho i Jan Lucemburský a jméno Házmburk dostal po dalších majitelích - Zajících z Valdeka. Ti měli v erbu zajíce a německy se toto zvíře řekne Hase. Po opuštění hradu se rod přestěhoval do pohodlného sídla v Budyni nad Ohří. Držitelé panství a vrchu se poté střídali, až skončil v roce 1945 jako majetek státu.
Z dominantního čedičového vrchu je nádherný výhled hlavně na jaře, kdy jsou v květu sady po okolních kopcích, bělá a růžoví se to po třešních, jabloních a meruňkách.
Něco ze starých pověstí
Skalisko bylo opevněno podle Dalimilovy kroniky v době lucké války, vládl tu údajně jakýsi Léva, proti němuž stál kníže Hostivít. Když došlo k bitvě o území, Lúčané bojovali venku za palisádami, měli být zatlačováni zpět, což se prý nelíbilo jejich ženám. Není divu, pohled na rozběsněné Čechy asi nevěstil nic dobrého. Začaly ječet, že jsou jejich rekové zbabělci a běží se schovat pod sukně. Tam se chtěli dostat i Češi. Lúčany jek rozčílil. A aby dokázali hubatkám, že jejich zbabělost jsou klepy, vzali nepřítele šturmem a vyhráli. Od těch dob hrad získal jméno Klepy, později zkomoleno na Klapý.
Koncem 19. století se část vrchu třikrát sesula na ves, v Klapém to dohromady zničilo 86 domů.
