Hana Bernhardtová nenechá veverce ani oříšek

Dnes je váženou zaměstnankyní Botanické zahrady hlavního města Prahy v Troji, kde je přes týden a na víkendy jezdí domů.

Ne, to vůbec ne, to jen taková moje záliba. Naučila jsem se to sama podle knih, něco jsem viděla na internetu, mám také kamarádku Janu ze Tří Seker, která mě hodně učila a brala mě i na vazačské soutěže do Hořovic. Dost mi pomohla i další kamarádka Vlaďka ze Zbiroha. Tomuto koníčku se věnuji už asi dvacet let. Umím uvázat cokoliv pro různé příležitosti.

Kdepak! Mě to moc baví, ale já jsem taková, že to zase rozdám! Dělá to radost mně i těm druhým. Občas jezdím na různé akce ukazovat lidem vazby či něco nazdobit. V Botanické zahradě Univerzity Karlovy jsem asi 15 let pracovala s Václavem Větvičkou, a ten mě začal brát na akci Rozkvetlý Štiřín, kde se právě hodně prezentují přírodní vazby, a ukazuje se lidem výroba. Pan Větvička mě hodně naučil a musím říci, že je to úžasný člověk a jsem ráda, že jsem s ním mohla i nějakou dobu pracovat na zámecké zahradě ve Štiříně.

No, vlastně všechno. I když radši doporučuji vše z přírody, ty umělé doplňky už celý ten výtvor trochu podhodnotí. Já jsem taková, že jdu na procházku a pořád něco sbírám. Plody, kaštany, semena, lusky, kůru, šišky, makovice, měchy, větvičky, ulity. Kamarádky se mi smějí, že prý nenechám ani veverce oříšek.

Pak potřebujete různé náčiní a aranžovací hmotu. Zelená je na živé rostliny, šedá na suché – ta drží pohromadě. Pak je dobré mít zahradnické nůžky, nůž, štípací kleště, drátky, jutové mašle, špejle, lepicí pistoli, lýko, nůžky, a nějaké přírodní i barvené materiály. Jsem příležitostným dopisovatelem časopisu Zahrádkář, a tam vysloveně požadují mít vše jen z přírodních materiálů.

No, nebude to všechno jen přírodní, protože potřebuji i kuřátka, zajíčky. Ale hlavně kočičky, vrbové proutky, vajíčka, skořápky, jehnědy. Teď jsme zrovna dělala vazby pro černošínské muzeum, kde mám nejen vazby ve váze, ale i zdobené věnečky a formu na beránka. Ať se čtenáři přijedou podívat.

Asi ano, je to zase práce s přírodou. Ale původně to mělo být úplně jinak. Chtěla jsem být fotografkou, ale tehdy se to učilo až v Děčíně. Rodiče si nepřáli, abych byla tak daleko od domova. Takže mě přemluvili na zahradnici, učila jsem se tedy v Klatovech.

Já jím asi všechno, ráda si dám třeba kachnu se zelím, nebo svíčkovou. Prostě českou kuchyni. Ale třeba olivy a rajčata nejím. Odpočinek, tak někdy čtu, mám ráda romantické knihy. No, nebo i kouknu na televizi, nejraději mám Toulavou kameru nebo nějaké cestopisy, či něco o zvířatech.