Filmový nadšenec Vítězslav Tichý je majitelem pozoruhodné filmové sbírky

Během večera stál tento skromný člověk zcela v pozadí zájmu i přesto, že mohl být jeho další ozdobou. Vítězslav Tichý, filmový nadšenec, je totiž majitelem největší filmové sbírky u nás.

O tom, co vše dnes jeho sbírka obsahuje, sám řekl: „Sbírka se skládá zhruba ze tří částí, za prvé to jsou informace o filmech. Ke všem českým hraným filmům mám zpracované podrobné filmografie, to teď začal vydávat i Filmový ústav a nyní v podstatě dokončil 80. léta. Dneska si ty informace už v podstatě přesunuji a doplňuji. Dále mám, s výjimkou asi šestadevadesáti filmů, všechny české zvukové hrané filmy, dále kolem stovky němých a k tomu samozřejmě základy světové kinematografie. Pokusil jsem se sehnat i veškerou filmovou literaturu, mám už od poloviny 20. let filmové tiskoviny, zhruba od roku 1890 – archivuji spoustu věcí. Mám původní dobové letáky, z třicátých let pak tzv. filmové programy, těch mám spousty. Pak byly plakáty, kterým se říkalo Nudle, kterých mám asi padesát. Také z poválečné tvorby už mám velkou část plakátů,“ uvedl Vítězslav Tichý.

S tímto koníčkem úzce souvisejí i setkání s lidmi z filmové branže. „Samozřejmě mám plno známých. Třeba ke mně domů jezdil Vlastimil Brodský, který u mě byl asi třikrát, mám ve sbírce bohatou korespondenci s ním, přes Klub přátel Jana Wericha jsem poznal dcery pana Jiřího Voskovce. Také ke mně jezdil Vladimír Menšík, Josef Vinklář, velmi dobře jsem se znal s Jiřím Sovákem, dvakrát u mě bydlel režisér František Vláčil, když točil filmy na Moravě a plno dalších lidí. Byly to stovky lidí z této branže, s kterými jsem se potkal. To ovšem nebylo kvůli mému koníčku, ale především díky povolání. Pracoval jsem totiž celý život v pohostinství. Již od roku 1975 jsem působil na hotelu v Bystřici pod Hostýnem. Když se to mezi těmito lidmi rozkřiklo, že tam je někdo, kdo se o ně zajímá a kdo je schopen, třeba i pro ty méně známé, zajistit v noci teplou stravu a trávit s nimi noci, protože to jsou vesměs noční ptáci, přijeli. Bohužel spousta lidí, s nimiž jsem měl velice krásné vztahy, už nežije,“ vyprávěl Vítězslav Tichý.

Jeho cesta měla pro dobrušské filmové fanoušky ještě jeden, zcela zásadní význam. Malý sál Společenského centra Kino 70 bude s největší pravděpodobností dalším místem, kde Vítězslav Tichý vystaví v druhé polovině letošního roku část své pozoruhodné sbírky.