Hlavní obsah
Špalíček Foto: Vratislav Konečný

Do Chebu za zapíchnutým generalissimem Valdštejnem

"Ať žije Ferdinand!“ bylo heslo spiklenců, kteří 26. února 1634 zavraždili v Chebu exvelitele císařských vojsk, držitele mnoha titulů, a hlavně panství, vévodu Albrechta Václava Eusebia Valdštejna. Jednalo se o důstojníky císaře Ferdinanda II. Habsburského.

Špalíček Foto: Vratislav Konečný
Do Chebu za zapíchnutým generalissimem Valdštejnem

Bylo to spiknutí plukovníků, kteří pod záminkou věrnosti panovníkovi hleděli na vlastní prospěch. Butler, Gordon a Leslie byli žoldáci a peníze pro ně byly vždy na místě prvém. U Valdštejna tomu bylo podobně. A protože měl více peněz než panovník, kterému financoval armádu, a jeho moc, přestože byl ze své velitelské funkce již sesazen, stále rostla, nejlepší způsob, jak vymazat dluh, se jevilo vymazat dlužníka. A tak ho spolu s jeho věrnými, Trčkou, Ilovem a Kinským zavraždili. Vévoda ale byl už smrtelně nemocen neurosyfilidou, zbývalo mu možná pár měsíců.

Před lety byl Cheb pohraničním městem se všemi atributy tehdejšího režimu – pevná hráz socialismu, nositelem pokrokových tradic, polorozpadlých domů, oprýskaných fasád, Nyní se město změnilo, samozřejmě že ne zcela, ale domy jsou opravené, fasády čisté.

Za Špalíčkem u Valdštejna

Centrem Chebu je náměstí s mnoha památkově chráněnými objekty, hlavní je skupina domů známá jako Špalíček, za ní Pachelbelovský dům, kde Albrechta skolili. Je zde muzeum s řadou připomínek právě na Václava Eusebia, včetně jeho lože, a vycpaného komoně, na kterém se měl ubírat v bitevní vřavu. 

Neznámý zeman z tvrze u Jaroměře začal kariéru jako protestant, pak zjistil, že katolictví je lepší stranická legitimace, tak obrátil kabát naruby a jako hejtman ve vojště Rudolfa II. skočil po plukovnické hodnosti a pak jen piklil, osnoval, spřádal sítě a rozšiřoval panství. 

Stal se velitelem armády císaře Ferdinanda II. Jeho regiment rozhodl bitvu na Bílé hoře. Evropa byla ve válce, soldateska krvácela po plucích, pobíjena ve vyrovnaných řadách jízdními i artilériií a vojevůdci posunovali po mapě figurky. A zakreslovali dobytá léna. Albrecht v tom chodit uměl, šel tvrdě za svým. Ale pořád byl jen vévoda, kdežto jeho pán byl z boží vůle císař. Hlavně byl Albrecht větší eso než panovník, a tudy cesta nevede. Tak ho propíchli. V muzeu se toho dozvíte, až vám půjde hlava kolem.

Rudovousova falc

Zprvu přepřahací stanice Eger (Cheb) časem získala na významu, až se prezentovala jako císařský hrad postavený 1179 pro Fridricha II., zvaného Barbarossa - Rudovous. Hranolová Černá věž je nádhernou ukázkou románské stavební práce, důkazem, že i před stovkami let byla architektura pojímána také jako umění a nejen jako řemeslo.

Nejcennější je románsko-gotická kaple svatého Erharda a Uršuly. Hrad v pozdně gotickém období přestavěli, v roce 1655 ve stylu baroka. Pak přišel v roce 1743 požár a od té doby byl ve stavu ruinovém. Turistickým bonbonkem je soubor historických domů na náměstí, proslulý Špalíček. Vyrostl na místě kramářských bud a masných krámů. Měl ještě jednu řadu, ale tu strhli.  Určitě navštivte kostel svatého Mikuláše a Alžběty, je františkánský klášter sloužící muzeu, a kostel svatého Bartoloměje. 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků