Článek
Geolog Radek Mikuláš s botanikem Janem Albertem Šturmou se vydali do podivného společenství městské a příměstské krajiny, ve které žijeme tak samozřejmě, že ho ani nevnímáme.
Nová divočina je pojmem pro místa, kde se vegetace vymkla lidským aktivitám. Navážky, haldy, divoké lesíky a neprostupné křoviny s nepůvodními druhy rostlin. Chodíme přes ně, mezi nimi, občas sami přispějeme k další divokosti.
Podtitul publikace zní – Průvodce tou částí pražské přírody, o kterou se nikdo nestará, málokdo ji zná a skoro nikdo ji nemá rád.
Namátkou pár názvů kapitol: Pes už cepení v černém sklepení, Ze zemljanky do supermarketu aneb Stodůlkami a Ohradou, V šeru skříně tiše dřepí blázen, Džungle značky Poldi, Vítkov - kvetoucí poušť vedle horských pramínků, nebo Sen šíleného dendrologa a Don Simon Robinson Crusoe aneb Průvodce trosečníka na pražských ostrovech.
Klasický průvodce to opravdu není, ale o to je kniha zajímavější. Třebaže autoři vědí, kde co roste, a jak se to jmenuje česky a latinsky, nezatěžují příliš, jen vás vedou svýma očima zcela novým pohledem na svět kolem nás i pod námi.
Potkani, komáři a ostatní havěť
Přitáhnou do zatuchlých sklepů, rozpadlých hrobů na Olšanech, v kapitole Kam složit křídla aneb Praha očima spáče seznámí, kde se dá v městě přespat po širákem, ovšem to už je velké riziko.
Objasní, odkud se v zamořeném pražské vzduchu berou tisícovky bodavých bestií komárů pisklavých, jak se nám žije s potkany, ryběnku nazývají nejoblíbenějším domácím divokým zvířetem. Brr, otřese se většina pokračuje v četbě, až se dostanete na závěr k časosběrným fotkám – na zástavbě Vidoule si uvědomíte, jak nám původní Praha mizí, jak jsme ji nechali zplundrovat...
Vydalo nakladatelství Academia.