Článek
„Výstava je z větší části sestavena z fotografií z uplynulých dvou let, najdou se tam však i starší kousky. Vloni jsem v Indonésii strávil skoro tři měsíce,“ říká cestovatel, potápěč, průvodce a v neposlední řadě fotograf Milan Caha, který pochází ze Zlína.
Má sponzora, nebo si nejdříve na takovou cestu za exotikou musí vydělat a pak teprve může vyrazit?
„Mám sponzora – sám sebe. Prostě si na to musím vydělat. Mám štěstí, že v posledních dvou letech si mohu vydělávat v Indonésii na českém potápěčském centru na Nusa Penidě, kde pracuji jako průvodce pro potápěče pod vodou a pro všechny návštěvníky i na souši. Mám štěstí i proto, že Nusa Penida je jedno z nejzajímavějších míst pro potápění na světě. Zvláště pak proto, že je zde pravidelný výskyt měsíčníků svítivých, největších kostnatých ryb světa. Dorůstají až velikosti čtyř metrů a váhy až dvou tun. Naštěstí jsou mírumilovné a živí se jen planktonem a medúzami. Můžete je samozřejmě potkat kdekoli na světě, ale tato setkání jsou spíše náhodná. Na Nusa Penidě máte v sezóně s vysokou pravděpodobností šanci na setkání s těmito nádhernými tvory. Ale taky se na své cesty snažím vydělat průvodcováním pro lidičky, kteří chtějí poznat Indonésii jinak než jen od hotelového bazénu. A navíc výrazně levněji, než s cestovkou,“ uvedl Milan Caha, který má za sebou i celou řadu zážitků.
„No, zážitků bylo letos neuvěřitelně mnoho, například jízda na slonech, kdy mě náš průvodce nechal slona „řídit“. Jeli jsme na takové mlsné slonici, která měla naprosto zmapované, kde je co dobrého k snědku, a zatímco ostatní v poklidu cestovali po stezce, my jsme byli stále zaparkovaní někde mezi keři a stromy a krmili se. Navíc, když nevíte, jaké pokyny jsou potřeba, tak si slon dělá opravdu to, co chce," vyprávěl cestovatel.
"Dalším zážitkem bylo setkání s domorodým lovcem hadů v pralese na Sumatře, který na naši prosbu přinesl během pěti minut z pralesa nádherného, i když prudce jedovatého chřestýšovce. Když jsme si ho asi ze šedesáti centimetrů nafotili, tak nám pak ukázal jeho velké jedové zuby. Sám lovec měl na těle dvě velké jizvy po kousnutí kobry královské, kdy čtyři dny v kómatu bojoval se smrtí. A setkání s volně žijícími orangutany byla již taková třešnička na dortu. Jsou to naprosto famózní zvířata. Je jen škoda, že je jich už tak málo a proto se snažím také zapojit do českého projektu na ochranu deštných pralesů na Sumatře s názvem Green Life – prales dětem,“ dodal Milan Caha
Výstava fotografií Milana Cahy v Holešově potrvá do konce února.
Jeden z obrazů, který tvoří jeho výstavu v Holešově.
Cahova výstava v holešovské kavárně Cinema.
Cahovy fotografie v holešovské kavárně Cinema.
Fotografická výstava Indonésie potrvá do konce února.