Hlavní obsah
Majestátní Grossglockner je za dobrého počasí vidět odevšad. Foto: Tomáš Hájek

Cestou na Stüdlhütte dejte pozor na tmu

Z horské chaty Stüdlhütte ve 2800 metrech nad mořem vyráží každý rok stovky, možná tisíce horalů dobýt nejvyšší horu Rakouska - Grossglockner. Chata a její okolí však má co nabídnout i všem, kdo si na střechu Rakouska netroufají.

Majestátní Grossglockner je za dobrého počasí vidět odevšad. Foto: Tomáš Hájek
Cestou na Stüdlhütte dejte pozor na tmu

Už samotný výstup na Stüdlhütte stojí za to. Z parkoviště u Lucknerhausu vypadá vše jako nedělní výšlap na Milešovku, ale už po první půlhodině s těžkou bagáží pochopíte, že si pěkně máknete. Kdo chce šetřit síly, může si z Lucknerhütte nechat poslat batoh nahoru lanovkou a vyšlánout si nahoru hezky nalehko.

Hlavně pod Grossglocknerem nezatmět

To se vypaltí zejména ve chvíli, kdy „pod kopec” dorazíte později odpoledne a čas, kdy byste se měli dostat do Stüdlhütte, se začně krýt se soumrakem. Pohybovat se neznámým terénem ve vysokých horách v noci a bez baterky není rozumné, a tak je na místě vyběhnout nahoru co nejrychleji. Přesto je výstup do 2801 metru nad mořem při západu slunce kouzelný.

Chatu Stüdlhütte založil Pražan Johan Stüdl

Chatu Stüdlhütte na malebném místě nechal v roce 1868 postavit Johann Stüdl, který se narodil v Praze. Jeho láska k horám - a k Alpám především - jej přivedla k založení organizovaného alpinismu a k výstavbě horských chat.

Byl to také on, který ve východotyrolském městečku Kals am Grossglockner založil první klub horských vůdců.

Chata Stüdlhütte prošla několika rekonstrukcemi, tou poslední v roce 1996. Znovu otevřena byla chata o rok později. Od té doby ji tu vede Georg Oberloher. On a jeho tým z ní udělali jednu z nejlepších horských chat v Alpách. Za zmínku jednoznačně stojí skvělá kuchyně, které i přes svou polohu používá čerstvé a lokální suroviny.

Nemusíte hned na Grossglockner, když si chcete užít Vysoké Taury

Chata Stüdlhütte je umístěna v jižním svahu již zmíněné nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru uprostřed národního parku Vyské Taury. Na vrchol je to odtud zhruba čtyři hodiny, ale výstup není pro každého. I ty nejsnazší trasy vyžadují zkušenost, vybavení a ideálně horského vůdce, který vás ve skupině převede přes některé úseky. Hlavně ty, kde je třeba nazout mačky a pohybovat se navázán na laně.

TIP: I když vrchol horalové a horolezci dobývají přes dvě stě let, loni se dvěma horským vůdcům z Kalsu podařilo ustanovit novou trasu. Více o ní na blogu My Lost Hat.

I když se rozhodnete nejvyšší vrchol vynechat, můžete si užít krásné výhledy na něj třeba z ledovce Teischnitzkees. Ten musíte překonat i v případě, že si chcete vyšplhat třeba na protější, 3276 metrů vysoký, vrchol Gramul nebo Teufelskampf (3511 metrů).

Lákavé je též prozkoumávání ledovce pod vedením horského vůdce a slaňování ledovcových trhlin, které mají často hloubku i několik desítek metrů. Sám jsem si takhle zkusil spustit se do jedné ledovcové trhliny na kraji ledovce Teischnitzkees na stejnojmenným údolím.

Východní Tyrolsko a národní park Vysoké Taury mají neopakovatelné kouzlo ve všech ročních obdobích. Jarní rozkvetlé louky, letní horská plesa i zima tu stojí za to. Pokud byste chtěli více inspirace, podívejte se třeba na fotky.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků