Hlavní obsah
U srubu v Šatově řečnili Hitler i Gottwald, za minulého režimu zde mířily tankové kanony na neutrální Rakousko Foto: Vratislav Konečný

Betonové pevnosti, památníky odhodlání i zrady, přitahují stále víc návštěvníků

Několik dokončených tvrzí, desítky dostavěných pěchotních a dělostřeleckých srubů a stovky kulometných pevnůstek připomínají odhodlání bránit republiku před nacisty. Prvorepublikové opevnění nás mělo ochránit. Politická situace tomu zabránila. 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace.

U srubu v Šatově řečnili Hitler i Gottwald, za minulého režimu zde mířily tankové kanony na neutrální Rakousko Foto: Vratislav Konečný
Betonové pevnosti, památníky odhodlání i zrady, přitahují stále víc návštěvníků

Vše zmařila mnichovská dohoda

Někdejší objekty prvořadého významu se staly památníky, a částečně i pevnostními skanzeny, kde se můžeme seznámit s historií, výzbrojí a někdy i s ukázkami bojové techniky.

Někde se jedná o jednotlivé bunkry, je zprovozněno několik řopíků, například v linii u Slavonic, jednotlivé sruby jsou uváděny do původního stavu jako při mobilizaci. Jedním z prvních byla náchodská Březinka, v rámci naučné stezky propojená s tvrzí na Dobrošově.

Postupně se rekonstruuje tvrz Stachelberg na Žacléřsku s řopovou ochranou, severomoravská uzávěra u Darkoviček. Zpřístupněna je i pověstná Hanička, která hrála roli protiatomového ukrytu v minulém režimu, stejně tak třeba Bouda nebo Skutina.

Tento objekt si zahrál filmovou roli ve Dnech zrady, sice velmi ideologickém, ale aspoň ukázal, s čím jsme chtěli do boje proti agresorovi jít.  

Méně známé jsou pevnůstky v oblasti Českého Švýcarska, Krušných hor, nebo okolí Kašperských hor. Řadu bunkrů v minulém režimu sloužila armádě, například proti Rakousku byly osazeny dělovými kanony sruby u Šatova na Znojemsku. Polní opevnění ale byla připravena, takže nepřítel by se nemohl v plné sestavě rozvinout, otázkou je, jak by to bylo v případě vzdušného výsadku. Němci ho měli v plánu.

Hitler navštívil pevnosti

Nejen v Čechách a na Moravě se budovala obrana, o „oživení“ pevnůstek v Bratislavě, které leží na pravém břehu Dunaje, se snaží slovenští příznivci válečné historie.

Tady Hitler po záboru Rakouska a vzniku Slovenského štátu zkoumal sílu našeho opevnění, podobně jako na několika dalších bunkrech v tehdy již protektorátu. Prý u něho vzbudily respekt.

Přes milión vojáků do obrany

23. září 1938 byl vydán rozkaz ke všeobecné mobilizaci. Směrem k pevnostem se hnuly statisíce odhodlaných vojáků. Výjimku tvořily Němci a Maďaři, kteří byli i tak většinou považováni za nespolehlivé.

Mírová armáda měla 195 000 vojáků (9000 důstojníků), při mobilizaci šly počty na více než 1 100 000 vojáků (45 000 důstojníků). . .

Modernizace versus statika

Názory na obranu se lišily, náčelník generálního štábu generál Ludvík Krejčí chtěl modernizovat armádu, tehdejší armádní inspektor gen. štábu Syrový se klonil k variantě statické obrany, měli jsme tradiční vazby na Francii jako spojence. Maginotovu linii Němci obešli, naši dostali bez boje, o její výstavbě, počtech obránců i většině operačních plánů věděli díky tomu,že práce probíhaly v Sudetech.

Před 75 lety mnohdy nedokončené a velmi špatně vyzbrojené betonové obludy na čas ožily odhodláním a nadějí. Po pár dnech se z nich staly mlčenlivé pomníky. Říkalo se jim pomníky zrady.

Některé jsou otevřeny do konce října, někde si můžete prohlížet po objednání i v zimě.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků