Článek
Novodobá pouť přinesla dva pohledy na pojetí této slavnosti. Zatímco na náměstí se odehrával rušný provoz moderních pouťových atrakcí, okolní uličky poskytly obraz poklidné zábavy uplynulých dvaadevadesáti let. Na tichý chod starých houpaček a řetízkového kolotoče pro nejmenší zde bedlivě dohlíželi přihlížející rodiče.
Poklid ulice rušily jen melodické tóny hudebníků, kteří jakoby vystoupili z počátku 20. století a navodili tak atmosféru této doby. Po projití úzkou uličkou staré zástavby hosté stanuli na malém prostranství před kostelem Nabebevzetí Panny Marie, které zaplnily stánky s ukázkami starých řemesel a tvůrčími dílnami pro děti.
Na improvizovaném rynku zaujala hlavně téměř snová postava přadleny Věry Vosáhlové, která jakoby právě vystoupila z národní báchorky O zlatém kolovrátku. V pověstmi opředeném dávnověku však nebyla sama.
Vyrobit kuličku není jen tak
Stejnou pozornost vzbuzovala postava kováře, představitele vesnického života, který byl důležitým činitelem zemědělské činnosti ať výrobou a opravou náčiní, tak připevňováním podkov ke kopytům koní. I když dnes toto řemeslo má hlavně umělecké zaměření, podkova se najde jen dekorativní, tak tepané železné růže budily zasloužený obdiv. Navíc umělecký kovář Patrik Mervart umožnil každému zájemci vyzkoušet si tuto nelehkou práci s železem a ohněm.
Stejnou možnost foukání u kahanu nabídl Karel Sobotka, sklofoukač a výrobce originálního foukaného skla. Každý se mohl přesvědčit, jaký um vyžaduje výroba tak na první pohled obyčejné věci, jakou je skleněná kulička.
Ani uplést košík není jednoduché. Svou dovednost si mohl každý ověřit v „miniškole pletení z petigu”. Další prospěšnost ruční výroby představil Ateliér Martiny Horákové, a to dekorace z dřevěné vlny, drátkovanou krajku a pro děti dětskou dílničku s malovaním na keramiku a navlékání náramku.
Děti opustily počítače a tvořily
Stále populárnějšího druhu umění - malování na obličej - se k nemalé radosti dětí ujala Lenka Malečková. Dlouhá fronta svědčila o zájmu vzít na sebe alespoň v tento den podobu někoho jiného.
„Úspěchem je, že ukázky ruční práce jednotlivých řemesel zaujaly značný počet dětí, takže připravená dílnička spnila svůj účel. Děti tentokrát opustily oblíbenou televizi a počítač a se stejným zaujetím a základním pracovním náčiním přiložily ruku k dílu, aby si odnesly trvalou vzpomínku na první pokusy s řemeslným nářadím v podobě vlastnoručně vyrobené hračky,” neskrýval spokojenost s předvedenými řemesly ředitel Klubcentra Karel Pokorný.
