Hlavní obsah

Armádní baroko v Konojedech: příběh zdevastovaného zámku, který se daří zachránit

Novinky, Vratislav Konečný

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Je to zvláštní jméno: Konojedy. První na mysli vytane, že se tu konzumovali ušlechtilí kopytníci ve velkém. Chyba lávky. Koně se tu pásli, jedli trávu. Toto místo daroval hrabě František Karel Swéerts-Špork žebravému řádu servitů, nejvroucnějších služebníků Panny Marie.

Foto: Vratislav Konečný

Boční levé křídlo konojedského zámku, v jeho blízkosti stojí ruiny hospodářských budov a lihovaru

Článek

Vesnička nedaleko severočeského Úštěku skrývá komplex zámku s přilehlým kostelem, který v krajině působí velmi monumentálně. Stavby byly ještě před pár léty téměř odepsané.

Když si prohlédnete fotky, jak to tu vypadalo, když odešel ze zámku poslední majitel ČSLA, je to tristní. Ale zámek, který ještě „sežere“ investice s mnoha nulami, je alespoň zhruba obnoven, zrovna jako kostel.

Žebraví servité

Panské sídlo vladyků z Konojed se připomíná již ve 14. století. V polovině 16. věku přestavěli starou tvrz na renesanční zámek. Po pobělohorských peripetiích zakoupil zadlužené panství v roce 1650 Jan Antonín Špork (Sporck), dědictví převzal jeho syn hrabě František Antonín. 

V zámku zřídil lékárnu a špitál pro 45 chudých. Byl významným mecenášem, založil Kuks, panství měl v Lysé nad Labem. Jeho dcera Anna Kateřina se provdala roku 1712 za Františka Karla Swéertse, který zde roku 1746 založil novou budovu kláštera pro 20 servitů, žebravých mnichů. První serviti přišli do Konojed z Prahy 15. ledna 1747 a bydleli do dostavby kláštera ve dvoře.

Klášter a řád zrušil Josef II. roku 1787. Verdikt zasáhl téměř polovinu klášterů. Majetek byl převezen do litoměřické diecéze, částečně rozkraden.

Šporkové později budovu kláštera odkoupili a přestavěli ji na zámek v nynější dispozici. K tomu náležely sady, zahrady, hospodářské budovy.

Zámek obepíná kamenná zeď, do areálu se nedá nahlédnout ani přes bránu, střecha je ale opravená, jakož i část fasád. Uvnitř podle místních není nic, po armádě, která tu v minulém století "hospodařila", zbyly jen prázdné místnosti.

Stavbu, která se zdá jako nekonečný příběh, vlastní Vladimír Přibyl. Jeho otec zámek zakoupil v dobré víře, že ho dokáže postavit do kondice. Zříceninu koupil v roce 2007 od soukromé společnosti, po několika letech ji předal synovi. Ten se snaží, seč může, aby obnovu dokončil. Nejde jen o peníze, majitel bojuje i s úřady. O sochy, pozemky.

Co Přibylové koupili?

Konojedský majetek získal Špork nazpět, ale ne nadlouho. Prodal ho v roce 1804, majitelé se střídali, posledním, Dolhaessům, ho v roce 1945 zkonfiskovali.

Do objektu přišla armáda, malá jednotka, snad jen tucet vojáků, ale na demolici a rozkradení zbytku mobiliáře to stačilo. Prý ho z velké části měnili za alkohol. Nic se nezachovalo ani ve svozových skladech, a to zde nebyl bojový útvar, ale archiv ministerstva obrany. Posledním hřebíkem do konojedské rakve byl prodej soukromé společnosti, ta zde plánovala hotel. 

Devadesátá léta v některých částech republiky připomínala Zdivočelou zemi.

Nyní je kostel, bez vnitřního vybavení, za pomocí fundace a zahraničních fondů z velké části opraven, pozvedá se i zámek. Určení ještě nemá, prý by tu mohlo být zařízení pro seniory nebo i něco jiného. Hlavně že to nespadlo, jako mnohé jiné objekty, o něž se stát starostlivě nestaral.

Reklama

Výběr článků

Načítám