Článek
Úplně poprvé se setkal Alexandr Minajev s Tomášem Valíkem během natáčení televizní reklamy v zahraničí. Přibližně v té době viděl českého herce v ruském filmu Happy End, který v roce 1997 natočil Vlade Lanne. Valík v té době hodně točil v zahraničí - filmy, televizi i reklamy.
Když pak někdy v roce 2005 chystal Minajev inscenaci hry amerického dramatika Roberta Patricka v překladu Martina Hilského, obsadil do role vojáka právě Valíka. Následujících několik let spolu hráli v televizním seriálu Ulice, ve kterém Minajev představoval Hrihorije, zatímco Valík Richarda Zajíčka.
To už byli staří přátelé, zářili spolu v úspěšné inscenaci Kennedyho děti, která byla po tři sezóny uváděna v pražském Rubínu a na kterou i Tomáš Valík rád vzpomínal:
„Podle textu Roberta Patricka jsme nastudovali dramatický kabaret s písněmi Zdeňka Krále pod režijní taktovkou Alexandra Minajeva. Hra je osudech pěti lidí, kteří se potýkají se složitostmi své doby na pozadí šedesátých květinových let. Pět osudů, pět ideálů a pět různých důvodů, jak tyto ideály naplnit. Spolu s Kryštofem Rímským, Ivanou Milbachovou, Erikou Deutschovou, Petrou Špindlerovou a Alexandrem Minajevem, který to celé režijně připravil, a za živého doprovodu na klavír hrajícího Zdeňka Krále a neposledně i s diváky vytváříme, jak napsal pan Vladimír Kolár, plastický obraz doby, jejíž dokonalé poznání by nemálo pomohlo i dalším generacím, které přišly po sixties, vyrovnávat se s realitou světa, jenž je dnes v mnohém ještě komplikovanější než před čtyřmi desítkami let. Moje role je o sebepoznání řadového amerického vojáka bojujícího ve Vietnamu za tzv. vyšší zájmy a cíle a smyslu války jako takové.”
Málokdo však ví, že původně měl Alexandr Minajev ve věci obsazení Tomáše Valíka do role vojáka Marka určité obavy. I když herce znal, bál se, že roli, kterou kdysi hrál v Národním divadle Praha Petr Svojtka, nepřijme.
„Fenomén Tomáše Valíka na mne dolehl před pár lety v Moskvě, kde jsem ho viděl v jednom filmu,” vzpomíná Alexandr Minajev. „Už tehdy na mě velice zapůsobil. Další setkání proběhlo v Praze, kde jsme točili jednu reklamu. On mě neznal, ale já jsem o něm už věděl. Proto jsem měl docela dost velké obavy, když jsem ho chtěl mít v roce 2005 v inscenaci Kennedyho děti. Myslel jsem, že mě jako hvězda odmítne. Opak byl pravdou a já tak poznal při společné práci nejen skvělého hráče, ale i inteligentního, přemýšlivého a citlivého kluka s velkým srdcem. Tomáš je ale také fantastický herec, který má navíc i výborné nápady. Hodně jsme si sedli už při samotném zkoušení a od té doby jsme byli přátelé. Tomáš nebyl typ, který by měl něco za lubem. Natolik byl přímý a férový. Hodně mi připomíná kamaráda z Ruska, kterého jsem měl moc rád, jenomže jsem - jak už to tak v životě chodí - o něj přišel. Pokud ovšem existuje reinkarnace, začínám věřit, že se pro mě zjevil v jedinečné osobnosti Tomáše Valíka...”