Hlavní obsah
V oblacích prachu cestou připomínající tankodrom Foto: Vratislav Konečný

Albánskou divočinou v terénních vozech cestou necestou k hradu Rodoni

Chvílemi jsem nabyl dojmu, že spíš necestou. Otřesy dobře pérovaného vozu mi rovnaly páteř, řidič zíral do oblaku zvířeného prachu a něco si šeptal. Nevím, koho vzýval, ale povedlo se. Dojeli jsme, viděli a měli solidní zážitek. Cílem byla zřícenina hradu Rodoni a nedaleká pláž s úžasným koupáním.

V oblacích prachu cestou připomínající tankodrom Foto: Vratislav Konečný
Albánskou divočinou v terénních vozech cestou necestou k hradu Rodoni

Albánii vyhledávají nejen vodáci na jaře, kdy řeky naplněné odtávající vodou z hor přinášejí do koryt spoustu adrenalinu, ale i příznivci dalších zážitků. Zima patří lyžování, zdejší střediska jsou ještě téměř neobjevená.

Cestu chvílemi nevidíte, jen cítíte

V létě si můžete pobyt zpestřit výletem do hor v terénních autech. Není to až taková divočina jako někde v Pákistánu, ale zážitek jízdy po prašných cestách připomínajících soustavu rafinovaně ukrytých děr, je docela parádní. Zvláště jedete-li vprostřed kolony, oblaka prachu zvířená vozem před vámi snižují viditelnost na minimum a řidič za zvuku místních šlágrů se snaží udržet vůz na cestě.

Používají se land rovery, terénní toyoty a další vozy, které snesou takřka vše. Ve skupině tří aut jsme vyrazili z Durrése (česky Drač) po asfaltce. Cesta byla velmi klidná, až trochu nudná. První zastávka byla na pověstné místní zmrzlině, kdo neokusil tuto manu, měl by to dohnat.

Z asfaltky jsme odbočili do kopců, cesta už byla podstatně horší, ale stále bylo co pozorovat. Typicky horské vesnice s hospodářskými zvířaty volně se popásajícími nejen u vozovky, ale občas se toulající i po ní jsou pro návštěvníky zajímavé, místní se ale mají co ohánět.

Mířili jsme k mysu Rodoni, kde stojí ruiny pravěkého hradu na břehu moře.

Další zastávka byl obědová, výborná kuchyně, výborné víno, nebylo co hanět, ba naopak. Po obědě už jsme na to doslova vlétli.

Krajina samé křovisko, jaká je cesta, jsme viděli občas přes čelní sklo, hupy, skoky, propadáky nám promíchaly pokrmy dokonale. Z tankodromu se cesta náhle stočila na horskou planinu a asfalt. K hradu Rodoni, kde Skanderbeg, národní hrdina Albánie, odrážel Osmany. Říkali mu Drak z Albánie.

Hrad proti Osmanům

Hrad začal Skanderbeg stavět v roce 1450. Hradby měly dálku po obvodu asi 400 metrů, postavili ho za dva roky. Osmanům se ho podařilo dobýt v roce 1467.

V důsledku neustálého náporu moře jsou některé stěny pod vodou. Zřícenina je nádherná, téměř filmové kulisy, kdyby kolem nebyl plastový nepořádek, což je slabé slovo. Komu co upadne, nechá ležet. Přitom divočina kolem je nádherná, smaragdové rostliny, azurové moře.

Po prohlídce návrat kolem série nezbytných bunkrů na pláž u kostelíka svatého Antonína. Parádní koupací místo s restauračkou.

Návrat z výborného koupání vedl jinou cestou, cílem bylo město Skanderbegovo - město Kruje. Tady má vojevůdce památník.

Skanderbeg sjednotil Albánce

Gjergje Kastriota přejmenovali později na Skënderbeu, Skanderbega či Skenderbega. Narodil se počátkem 15. století. Byl vychováván na sultánově dvoře jako zajatec. Toužil po svobodě. 28. listopadu 1443, s dalšími 300 Albánci opustil osmanskou armádu a pomocí falešného dopisu od sultána převzal kontrolu nad hradem Kruja, tím začal boj proti Osmanům. Podařilo se mu sjednotit jednotlivé kmeny. 17. ledna 1468 zemřel na malárii. Je pohřben ve městě Lezhe.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků