Kde se vzalo slovo koleda a tradice obcházení domů na Štěpána

Termín koleda se v českém jazyce používá už hodně dlouho. První dochované písemné záznamy, které to dokládají, pocházejí z roku 1462.

Koledou se rozuměla nejen píseň, kterou naši předkové zpívali především na oslavu narození Ježíše Krista, ale také přání jen toho nejlepšího v nadcházejícím roce. Stejné slovo označovalo také nadílku, kterou byl koledník následně po zpěvu obdarován a kterou si odnášel.

Tradiční koledy mají silnou melodii, často založenou na středověkých sborových vzorech, a sloku následovanou refrénem, často zpívaným sborově.

Ne každý ví, odkud a jak tento výraz do naší mateřštiny pronikl. Základ má v latinských slovech calere (volat) a calendis (první den v měsíci), která používali staří Římané.

Calendis, česky kalendy, byl pro starověký Řím mimořádně důležitý zejména v lednu. Někdy ve druhém století před naším letopočtem se totiž stal 1. leden začátkem nového roku a pro obyvatele Věčného města to byl vždy velký svátek spojený s vzájemnými návštěvami a předáváním dárků.

Právě slovo calendis (kalendy) přešlo i do jazyka starých Slovanů a odtud pak do středověké češtiny. A to v dnešní podobě – koledy.

Naši pohanští předkové, ještě v časech před příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří k nám přinesli křesťanství, slavili zimní slunovrat jako nejdůležitější událost roku. Dá se předpokládat, že už tehdy se vzájemně navštěvovali, zpívali písně a vzájemně si blahopřáli.

Křesťanství pak koledy převzalo a modifikovalo je do podoby, kterou v podstatě známe ještě dnes. Podle legendy je autorem první koledy svatý František z Assisi (1181–1226).

Za přední české autory vánočních písní jsou považováni Adam Václav Michna z Otradovic (1600–1676) a Jakub Jan Ryba (1765–1815). Nejznámější koledou Adama Václava Michny je píseň Chtíc aby spal. Od skladatele Jakuba Jana Ryby je nejznámější Česká mše Hej mistře, vstaň bystře, která je oblíbená nejen u nás, ale i v Rakousku a dalších zemích světa.

Tradice obcházení domů ve městech a vesnicích o druhém svátku vánočním, kdy nepochybně vznikly verše o koledě a Štěpánovi, přetrvávala v naší zemi leckde ještě na sklonku minulého století a někde se dochovala dodnes.

Koledníci, někde přinášející ozdobené větvičky, bývali za přání do nadcházejícího roku a za zpěv koled odměňováni. A to ovocem, chlebem, pečivem, drobnými mincemi a samozřejmě i hltem nějakého toho „tvrdšího pití“, aby se jim v mrazivém počasí lépe šlapalo.

Dnes se na svatého Štěpána navštěvují zejména rodinní příslušníci a přátelé, kteří spolu netráví Štědrý den a večer, ale o Vánocích prostě chtějí být spolu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: