Článek
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše.
Očistec je v křesťanské víře vnímán jako přestupná stanice k nebi, kde si duše zemřelých odpykávají své hříchy, a právě o Dušičkách si mohou od těchto útrap odpočinout a vystoupit z očistce. Pokud lidé žili dobrý život, pak jejich duše mohly živým pomáhat, pokud ne, mohly se mstít všem lidem, kteří jim za života ubližovali.
Podle lidové tradice tak právě v předvečer svátku Dušiček vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu máslem místo oleje, aby si duše mohly popáleniny způsobené v očistci natřít a trochu ochladit. Zároveň bylo zvykem v ten večer do ohně vhazovat různé pokrmy, které sloužily jednak jako vykoupení z hříchů a pak také dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se duše vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se pak peklo pečivo – housky ve tvaru hnátů položených křížem, kterým se říkalo „kosti svatých“.
V dnešní době již mnoho lidí nechodí do kostelů na mše, ale na své zemřelé nezapomínají. Tradice úklidu hrobu, položení dušičkového věnce či květin, zapálení svíčky a vzpomínání na zemřelé stále žije.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: