Lékařka Nataša: císařský řez propásla ve výtahu

Celý život se věnuje anesteziologii, resuscitaci a léčbě bolesti, kterou už přes dvacet let krotí jak v Čechách, tak v zahraničí. Působí na oddělení ARO v prachatické nemocnici a v privátní ambulanci pro léčbu bolesti v Českých Budějovicích. Na svátky bývá MUDr. Nataša Popperová (56) často v práci, za sebou má devatero odsloužených Vánoc, mnohdy i v zahraničí. A co všechno řeší lékaři v době, kdy spokojeně rozbalujeme dárky?

V tu chvíli mě napadlo, že možná nebudeme vytahovat kost, ale nás budou vytahovat ze sanitky po autonehodě.Nataša

„V univerzitní londýnské nemocnici North Middlesex v Edmontonu nám na ARO přivezli patnáctiletého chlapce, kterého někdo bodl do zad při potyčce s pouličními gangy. Měl opravdu velké štěstí, protože dostal zásah do ledviny těsně vedle velké cévy. Dali jsme dohromady takový mezinárodní vánoční tým: já anestezioložka z Čech, cévní chirurg Maďar, asistoval Ind a instrumentářka byla Angličanka. Zachránili jsme ho a vlastně to byl pro nás krásný vánoční dárek, že kluk přežil.“

Náročná služba obnáší řadu odříkání, problém představuje hlavně nedostatek kvalitního spánku. Občas jsou kvůli nevyspání v ohrožení sami lékaři. Takovou situaci zažila při štědrovečerní službě v Tunisu, kam se dostala jako zahraniční expertka na ARO do dětské fakultní nemocnice v hlavním městě. Ve dvě hodiny ráno jela vyndat dítěti rybí kost z krku, když v sanitce přepadl řidiče mikrospánek.

S kolegou Filipíncem ze sálového týmu

S kolegou Filipíncem ze sálového týmu

FOTO: archív N. Popperové

„Zavřely se mu oči, vidím, že jede ode zdi ke zdi, prostě usnul. Najednou jsem cítila na rameni jeho hlavu. Budím ho a říkám: jedeme do nemocnice! V tu chvíli mě napadlo, že možná nebudeme vytahovat kost, ale nás budou vytahovat ze sanitky po autonehodě.“

Něco snese odklad, třeba zlomená noha, ale urgentní případy jako zánět slepého střeva, který potřebuje okamžitě odoperovat, nebo císařský řez, ne. „Spíte, probudí vás, vše pak jde velice rychle. Jednou na Vánoce jsem skočila do výtahu a ten se rozbil. To byl strašný průšvih, vypadl signál, takže nikdo nevěděl, co je se mnou, a přitom na mě čekali na sále. Naštěstí sehnali kolegu. Nejenže se tehdy rodilo, ale současně mě zachraňovali z výtahu.“

Skloubit obtížné zaměstnání s rodinným životem není jednoduché. Na Vánoce slouží zejména mladší lékaři, kteří ještě nemají děti. Ale často padne služba i na ty s již dospělými potomky. Pak jsou důležité kompromisy.

„Rodina si na to už za víc než dvacet let zvykla. Vždy si alespoň telefonujeme a přejeme. Můj muž je tolerantní a často mě navštěvuje. Jednou mi udělal krásné vánoční překvapení. Oslavil Štědrý večer odpoledne se synem a pak přiletěl za mnou a v jedenáct v noci jsme si udělali svůj vlastní přímo v Londýně,“ končí vyprávění MUDr. Nataša Popperová.

Kurýr Milan: zablokoval Gotta

Po vojně hledal práci, kde by mohl jezdit a být v kontaktu s lidmi. Ačkoliv má nábytkářskou a technickou školu, zvolil si kurýrní služby. Milan Felix (35) všem vzkazuje, ať na své dárky myslí s předstihem, protože rozvážení 24. prosince už není žádný med! Přesto přijede kdykoliv. A jak se sympatickým úsměvem potutelně přiznává - cukrovím nikdy nepohrdne.

Poslední týden sloužíme čtrnáctky až patnáctky, jednou jsem jezdil devatenáct hodin.Milan

„Začíná to tak čtrnáct dní před svátky, už před osmou ráno musím někde něco nabrat a v ulicích jsem do dvacáté. Když mám večerní službu, tak i o dvě hodiny déle. Poslední týden sloužíme čtrnáctky až patnáctky, jednou jsem jezdil devatenáct hodin,“ popisuje.

Komplikace může způsobit nečekaná změna počasí, kolony, špatné parkování nebo velmi těžké zboží. Občas se stává, že po nich zákazníci chtějí doručit opravdu kuriózní věci. „Nedávno jsem vezl pro soukromníka 500 kilo hranolků nebo jedno malé cédéčko až 800 kilometrů do Hamburku.“

Kurýr Milan Felix nakupuje dárky včas, nikdy nevyužívá kurýrních služeb, maximálně se občas obrátí na kamarády, aby dovezli kytičku jeho přítelkyni, když jedou poblíž.

Kurýr Milan Felix nakupuje dárky včas, nikdy nevyužívá kurýrních služeb, maximálně se občas obrátí na kamarády, aby dovezli kytičku jeho přítelkyni, když jedou poblíž.

FOTO: www.troufnisinajemnost.cz

Kurýr zažívá různé chvíle a občas bývá těžké zachovat vážnou tvář. „Když jsem začínal, tak si mě objednali na dovážku pizzy a mezitím ještě zavolali, ať koupím pár lahví tvrdého alkoholu. Přijel jsem do vily v Břevnově a zazvonil. Otevřel mi mladík v županu a vedle něj stály dvě velmi spoře oděné slečny. Zvali mě na mejdan, ať do práce už nechodím,“ vzpomíná pobaveně Milan.

I na Štědrý den se leccos semele. „Stres, velký spěch, na Smíchově jsem rozblikal auto, vyběhl se zásilkou do pátého patra, letím dolů a vidím Karla Gotta, jak do mě tlačí. Zablokoval jsem mu auto. Tak jsem se moc omluvil. On na to: ať se to už nikdy nestane. Ale tvářil se pohodově, vždyť byly Vánoce.“

FOTO: www.troufnisinajemnost.cz

Někdy mu do smíchu zrovna moc není. „Docela dost mrzlo, asi mínus 16 stupňů, jel jsem na motorce. Na Florenci mi kiksl motor a já ji musel až do Podolí odtáhnout ručně! V Praze jsem se na motorce už i vyboural. A nejhorší na tom bylo, že se klient strachoval, zda je zásilka v pořádku. Na moje zdraví se ani nezeptal…“

Číšnice Tereza: vánoční psycholog

S úsměvem se během svátků stará o hosty luxusního hotelu. „Vždy se snažíme vytvářet pravou vánoční atmosféru. Rozdíl proti jiným dnům tkví především v servisu zaměřeném hodně slavnostně, honosně i po stránce gastronomické,“ říká sedmadvacetiletá číšnice Tereza Heráková, která letos odslouží svátky v pražském hotelu Alcron.

Číšnice Tereza Heráková poskytuje i na svátky hostům luxusního pražského hotelu prvotřídní servis a učí cizince českým tradicím.

Číšnice Tereza Heráková poskytuje i na svátky hostům luxusního pražského hotelu prvotřídní servis a učí cizince českým tradicím.

FOTO: www.troufnisinajemnost.cz

Neslavit Vánoce je pro většinu z nás smutná představa. Tereza ale už považuje za normální být na place. „Vůbec to neřeším, moje mamka jako zdravotní sestra také 24., 25. nebo 26. prosinec mnohokrát prožívala v práci, takže mi trávení třeba Štědrého dne v restauraci hotelu nepřijde jako něco zvláštního. Vždyť stále běží nepřetržitý provoz, tudíž se neděje nic neobvyklého,“ tvrdí původně vystudovaná oděvní návrhářka, jež si výtvarné sklony ponechala jako koníček, dokonce kreslí i komiksy.

Zajímá mě, proč se rozhodla pro nynější práci. „Mám ráda gastronomii, dobré jídlo, navíc mě k tomu přivedl můj přítel, který jedenáct let dělá v hotelnictví.“

V jedenácti s malým bráškou u stromečku.

V jedenácti s malým bráškou u stromečku.

FOTO: archív T. Herákové

Ve vánočním období bývá atmosféra přece jen vypjatější než obvykle. Barmani, hospodští a servírky pak můžou pomáhat podobně jako psychologové. „Cítím, že i v tom spočívá naše role. Naslouchat lidem, když je potřeba, aby nebyli v těžkých životních chvílích sami,“ přemýšlí nahlas a přidá jednu hotelovou historku.

„Měla jsem směnu na baru přes štědrovečerní noc a začala jsem si povídat s paní, která zůstala sedět sama i poté, co všichni odešli. Svěřila se mi se svým smutným příběhem. Přijela do Čech navštívit předky. Bohužel až u nás se dozvěděla, že zrovna v tu dobu jeden ze členů rodiny zemřel a ona se s nimi nakonec už nesetká. V tu chvíli jsme si navzájem pomohly tím, že jsme si popovídaly.“

Hasič Honza: peče cukroví

Adrenalin v práci prožívá stále bez ohledu na svátky, takže zapálené stromečky od prskavek nebo záclony od svíček patří k běžné rutině. Přesto Jan Lédl, který u Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy odsloužil čtyři Štědré dny, pociťuje, že lidé bývají mnohdy ve stresu, aby vše perfektně probíhalo, a často tak zapomenou na běžné úkony.

Máme více výjezdů, přes Vánoce v celé republice až pět set.Honza

Jako třeba sfouknout svíčku. „Pak máme více výjezdů, přes Vánoce v celé republice až pět set! Spíš však musíme zachovat klid a přemýšlet, co a jak udělat. Prostě mít na zřeteli hlavně bezpečnost,“ říká sedmatřicetiletý hasič.

Ochotně nasazuje svůj život pro záchranu druhých i o Vánocích, stejně tak se nadstrážmistr Jan Lédl nevyhýbá ani pečení cukroví pro kolegy.

Ochotně nasazuje svůj život pro záchranu druhých i o Vánocích, stejně tak se nadstrážmistr Jan Lédl nevyhýbá ani pečení cukroví pro kolegy.

FOTO: www.troufnisinajemnost.cz

O vánočních svátcích slouží pokaždé. Vzhledem k tomu, že se jedná o tři dny, tak na něho vždy padne po třech letech právě 24. prosinec. „Už několik let dopředu vím, kdy to na mě vychází. Jde o pevně daný systém. Navíc to za mě nikdo nemůže vzít, všichni máme stejné podmínky, je to tak spravedlivé.“ Letos na Ježíška nebude zachraňovat lidské životy ani materiální hodnoty, těší se, jak si užije první Vánoce s devítiměsíčním synáčkem Matoušem. Do práce půjde až na Štěpána.

K profesi hasiče vám sice stačí maturita a čistý trestní rejstřík, ale musíte být ve výborné fyzické a psychické kondici. Ne každý dokáže zachovat chladnou hlavu v situacích, kdy hoří nebo se vysvobozují lidé ze zdemolovaných konstrukcí po autonehodách. Také musíte přijmout fakt, že si z práce jen tak neodběhnete.

„Sloužíme jednou za tři dny 24 hodin, pak máme dva dny volno. Dá se říct, že jsem kvůli tomu přišel o strašnou spoustu kamarádů. Oni na vás nepočkají, mají totiž volný celý víkend. I proto jsou hasiči taková uzavřená komunita, která drží hodně spolu,“ vypráví Jan Lédl.

Letos se těší na prvního Ježíška s devítiměsíčním synem Matoušem.

Letos se těší na prvního Ježíška s devítiměsíčním synem Matoušem.

FOTO: www.troufnisinajemnost.cz

Se stejným zaujetím, jako když nasazuje svůj život pro záchranu druhých, bodrý, udělaný nadstrážmistr peče pro kolegy cukroví. Vánoční atmosférou tak dýchá i jejich pracoviště. „Máme stromeček a vyzdobenou celou stanici. Něčím je ale zvláštní, protože jsem začal, původně spíš z hecu, na Vánoce péct. Ze začátku to byla jenom legrace, ale teď pravidelně chystám nejraději linecké, vanilkové rohlíčky a pracny.“ A kdeže se tenhle sympaťák naučil připravovat cukroví? U maminky.

Moderátorka Daniela: s betlémským světlem

Již měsíc prožívá plné nasazení, protože pro lidi z Českého rozhlasu znamenají blížící se svátky pracovní masakr. „Teplota stoupá na bod varu, všechno se musí připravit, mnoho z nás chce mít později volno, ale vysílání musí fungovat a navíc ve svátečním kabátě,“ vysvětluje duchovně založená moderátorka a dramaturgyně ČRo 2 Daniela Brůhová (51). „Veškeré rozhovory a materiály se musí předtočit, zálohovat, vše dokonale připravit.“

Rozhlas je především společník a právě o Vánocích je to velice znát.Daniela

Ví, o čem mluví, vždyť má na svém kontě již jedenáct odsloužených vánočních svátků. Za léta praxe si dobře uvědomuje důležitou roli lidského faktoru, asi největší přidané hodnoty klasických rádiových stanic.

„Rozhlas je především společník a právě o Vánocích je to velice znát, protože mnoho lidí se cítí osaměle a nás berou jako blízkého přítele a partnera.“ A čím nejvíce zpříjemňují posluchačům sváteční dny? Vedou pohádky, pak speciální vánočně naladěné živé bloky plné vánoční muziky, vybrané kousky z archivu. „I my si rádi připomínáme vyprávění a historky oblíbených herců,“ potvrzuje Daniela.

Prostřednictvím rádiových vln vstupuje Daniela Brůhová do našich domovů i na Štědrý den.

Prostřednictvím rádiových vln vstupuje Daniela Brůhová do našich domovů i na Štědrý den.

FOTO: www.troufnisinajemnost.cz

Jaká ve vysílacích studiích na pražských Vinohradech panuje v tuto dobu atmosféra? „Oproti celému roku je všude ticho, klid. Většinou býváme s technikem na pracovišti sami, takže uvaříme čaj a mlsáme cukroví, děláme si pohodu. Navíc Český rozhlas má již řadu let ve vestibulu betlémské světlo, takže si pro ně dojdeme.“

O milé překvapení se rozhlasákům občas postarají vděční posluchači, kteří jim na recepci dávají dárky. „Mám například celou sbírku andělů a ochutnala jsem mnoho druhů vynikajícího cukroví. Dokonce jsem loni dostala i celý betlém z včelích pláství.“

Rodina a její blízcí si na Štědrý den Danielu pouštějí v rádiu. Když má ranní vysílání, tak v tu dobu doma manžel a čtyřiadvacetiletý syn Kryštof ještě spí. Pokud vysílá dopoledne, jsou rádi, že stačí zabalit dárky a dodělat poslední resty, než se vrátí z rádia.

„Pak si společně vyrazíme na procházku a pěkně si užijeme. Někdy se přidá dcera Veronika s přítelem a moje maminka, která k nám přijíždí na svátky z Mnichovic. Radím všem, ať si udělají domácí pohodu, vypnou telefon, zapálí františka a naladí rozhlas,“ doporučuje na závěr sympatická hlasatelka.